Vyberte stránku
6 kroků k uzdravení nemocného knihomola

6 kroků k uzdravení nemocného knihomola

Znáte to – přes rok si říkáte, jak rádi byste byli nemocní, abyste mohli proležet celé dny v posteli a číst jednu knihu za druhou. Jenže potom to doopravdy přijde a kniha je to poslední, na co máte chuť a energii. Přesně v téhle situaci jsem se před pár dny octla a musím říct, že to není úplně super. To nejhorší už mám ale za sebou, a tak jsem se rozhodla sepsat pro všechny ostatní pár rad, jak nemoc přežít a zůstat přitom knihomolem 😉

1. Prostě to vyležte

im_sick

Nebudu lhát, tenhle první krok se bude muset obejít bez knihy. Ať už uděláte cokoliv, první den opravdu nebudete mít absolutně žádnou energii navíc. Kromě smrkání, spaní, polykání Paralenu a pití čaje se zázvorem se do vašeho denního plánu už nic víc nevleze. Prostě to přijměte, vyspěte se, přežijte první noc a snažte se co nejvíc si odpočinout.

 

2. První knižní krůčky

Na čtení to pořád nevypadá, protože oči otevřené prostě neudržíte. Ale mozek už vám celkem funguje a vy se dost nudíte. Na řadu tak přichází nejnovější knižní trend – audioknihy. Osobně vždycky když jsem nemocná (nebo smutná), mám chuť si pustit mou nejoblíbenější „audioknihu“ z dětství a to příhody Medvídka Pú, které načetl Marek Eben. Pokud se teda necítíte na složité příběhy a ještě chcete hlavně odpočívat, pusťe si prostě pohádky 😉

 

3. Teď trocha zaslouženého rozmazlování

Už vás oči nebolí, pohádky znáte nazpamět, doposlouchali jste tu šíleně dlouhou audioknihu, ale číst se vám pořád ještě nechce? Pusťe se do seriálů! I když nemáte v televizi HBO, máte možnost koukat na spoustu aktuálních seriálů. Já osobně dávám přednost koukání na internetu, protože nemůžu vystát český dabing. Jestli vám ale nevadí, můžete se pustit do klasiky jako je HIMYM, The Big Bang Theory nebo The Simpsons. Pokud ale raději originály, mám pro vás pár tipů na super seriály, na kterých jsem už delší dobu závislá. Většina z nich začala jako komiks, takže pro knihomoly jako stvořené 😉

✩Chcete něco jednoduchého, zábavného, akčního a máte rádi superhrdiny?✩

The Flash – Arrow – Supergirl – Marvel’s Agents of S.H.I.E.L.D.

serialy_superhrdinove

✩Nevadí vám trošku zamotanější příběh?✩

Heroes – Heroes Reborn – Grimm – Defiance 

heroes_grimm_etc

✩Chcete se bát?✩

The Walking Dead – Fear the Walking Dead – Supernatural

serialy_scary

✩Milujete reality show a soutěže?✩

The Amazing Race – Masterchef Junior – Project Runway – Storage Wars

serialy_reality

✩A chcete vidět ten nejlepší seriál ever, i když už teď tak trochu vaří z vody?✩

Once Upon a Time ♡

Once_Upon_a_Time

 

4. Pomalu se rozečtěte

Tak jo, oči fungují, ruce fungují, mozek už taky vnímá, takže už nám nic nebrání v tom, abychom se pustili do čtení. No ale nebude na škodu, když se nejdříve tak trochu rozečteme. Zaútočte na blogy! Články, recenze, rady a tipy (třeba jako tenhle, mrk, mrk :D) jsou skvělé k tomu, aby vás dostaly do té správné čtecí nálady. A třeba vás i nějaká recenze nakopne k tomu, abyste se začetli do knihy, kterou už delší dobu odkládáte. Teď vám ale přece nic nebrání v tom, abyste si zalezli zpátky do postele a přečetli ji na jeden zátah.

 

5. A konečně to pravé čtení

Tak jo, konečně vám dovolím vzít do ruky knihu. Pokud ještě pořád hodně marodíte a nemáte dost energie na držení knihy jako je Hra o trůny, doporučuju přejít na e-knihy. Není nic pohodlnějšího, než čtení tlusté knihy, která váží jako časopis. No a to ani nemluvím o tom, že se nemusíte nepohodlně převalovat při každém otočení stránky.

Pokud ale chcete zůstat u klasických knih, nic vám nebrání. Zahrabte se do peřin, podložte se polštářema, uvařte si hektolitry čaje, vyčůrejte se (nesmějte se, ale fakt není nic příjemného muset hned po první kapitole jít na záchod :D) a ponořte se do příběhu. No a teď si už jen užijte ten krásný pocit, kdy přečtete celou knihu na jeden zátah. A hned po ní další a další a další…

 

6. Pusťte se do recenzí

Přečetli jste během své nemocnosti dvě/tři/osm knih? Tak to jste právě získali dva/tři/osm článků pro svůj blog nebo materiál na recenze, na všemožná fóra, databáze a e-shopy. Doporučuju vám si všechno hned po přečtení zapsat a urovnat, protože když budete takhle týden non-stop číst, jednotlivé příběhy se vám začnou motat dohromady.

 

šipka

Bolí vás už celý člověk? Tak to asi znamená, že jste leželi pět dní v kuse a to zase znamená, že už je vám asi dost dobře na to, abyste si konečně umyli hlavu, přečetli si zprávy za poslední týden a vyrazili do společnosti. Věřím, že jste stejně jako já po nemocném týdnu spíše vyčerpaní, než odpočinutí. Už zase nějakou tu chvíli budete vrhat ošklivé pohledy na všechny, kteří budou mluvit o tom, že by chtěli být nemocní, aby si mohli číst a odpočívat. Neříkám ale, že za půlroku na tom nebudete stejně 😉

pretending

Sečteno podtrženo – Být nemocný je fajn, ale jenom ten poslední den, kdy se už konečně cítite zase jako člověk. A to za těch pět předchozích protrpených dní fakt nestojí. Asi si raději počkám na prázdniny.

Utekli jste letošní chřipkové epidemii, nebo vás taky dostala? A kolik knih jste během nemoci stihli přečíst?

Držte se 😉

Dee

reading_sick

Sledujte mě také na Facebooku 😉

Sečteno podtrženo za rok 2015

Sečteno podtrženo za rok 2015

Nevím, jestli je to pravidlo, nebo jsem si to vytvořila jen tak v mé hlavě, ale myslím si, že leden tak nějak ještě patří k předchozímu roku. Je to ten měsíc, kdy se člověk přeinstalovává na nová pravidla a nové prostředí a jednou nohou je ještě stále v minulém roce. I proto beru, že pokud chci na blogu říct ještě něco o roce 2015, měla bych to stihnout právě v lednu. Minulý rok mi to nevyšlo, ale letos….

…je za pět minut půlnoc 31. 1. 2016 a já vás vítám u mého Sečteno podtrženo za rok 2015 😀

Začneme Reading Challenge 2015, což? Ať máme tu ostudu co nejrychleji za sebou. Naložila jsem si toho hodně, ale nepřišlo mi to nesplnitelné. Bohužel jenom v lednu.

  • Chtěla jsem číst trošku poezie a to se mi podařilo. Shel Silverstein mě přesvědčil o tom, že i básničky můžou být vtipné a v budoucnu se k němu ráda vrátím. ✓
  • Chtěla jsem taky přečíst něco většího a nesnažit se nahánět si skóre na Goodreads tenkýma knížkama o 100 stranách. Knihu, která má více než 500 stran se mi tedy taky podařilo přečíst. Komiks Habibi od Craiga Thompsona by vám neměl uniknout. Pokud ho teda unesete. ✓
  • Dalším bodem bylo přečíst minimálně 5 knih v angličtině. Tak za tenhle bod se stydět nemusím. Ten jsem zvládla na jedničku s hvězdičkou. Díky recenzi jsem četla v originále Girl Online od Zoe Sugg. Poslouchala jsem taky audioknihu a nahlížela do e-knihy Yes Please od Amy Poehler. Pokud máte alespoň trochu zdání o tom, kdo tahle paní je, tak byste si to měli poslechnout – je to naprosto geniální. O prázdninách jsem díky moři a čtečce dokázala přečíst skoro celou sérii The Lunar Chronicles a u nás zatím moc nepřotlačenou knihu autorky Louise O’NeillOnly Ever Yours. Poslední zmiňovaná je božsky děsivá YA zasazená do budoucnosti se silným genderovým tématem. Asi si ji trošku oživím a pokusím se vám sepsat recenzi, protože tohle je něco, co byste asi měli číst taky. ✓
  • Klasické knihy, které jsem měla v plánu číst, se mi nějak vyhýbaly. Ale i tak jsem zvládla dvě, které často bývají na seznamech povinné četby, takže pro mě výhra. Zvládla jsem Snídani u Tiffanyho a Tracyho tygra. ✓
  • Potom přišly dva body, které jsem naprosto failnula. Přečíst (konečně) něco od Austenové a Sto roků samoty od Márqueze. No, asi k tomu nemám co dodat 😀 ✗
  • Z obrovské zásoby knih, kterévlastním a které si chci už konečně přečíst jsem přečtla…..jednu. A to Dívku s pomeranči od Josteina Gaardera. A to vlastně jenom proto, že jsem věděla, že to mám v Reading Challenge. Ach jo. ✓
  • Na druhou stranu non-fiction knihy jsem zvládla přesně podle plánu. Pár jich bylo kvůli škole, pár kvůli různým stravovacím pokusům, všechny ale byly zajímavé a jsem ráda, že jsem se pustila i do knih, které neměly tak úplně příběh. Doporučuju hlavně Sladký život bez cukru od Melissy Joulwan. Myslím si, že vám otevře oči. ✓
  • Ehm..Následující odstaveček číst nemusíte. Obsahuje totiž popis dalšího failu. A to hned v 5ti bodech mé Reading Challenge. Ne, opravdu jsem nezvládla přečíst ani jednu knihu ze seznamu The 100 Books You Have To Read In a Lifetime. Ani žádnou kompletní sérii. Ani knihu vydanou v roce mého narození nebo od autora/ky se stejnými iniciály. No a co je možná ještě horší, nezvládla jsem za celý rok dočíst knihy, které jsem měla rozečtené na Goodreads už z roku 2014. No, stydím se. ✗
  • Poslední bod mé challenge, u kterého jsem si byla 100% jistá, že ho zvládnu, jsem taky nesplnila. V plánu bylo přečíst alespoň 3 knihy s tématikou Holocaust. Přečetla jsem 2. Z toho jeden komiks. Ale za to kniha Děti, které přežily Mengeleho mi ukázala, jaká další zvěrstva se v koncentračních táborech děla, o kterých jsem neměla tak úplně zdání. ✗

Finální skóre = splnila jsem 6 a nesplnila 8 bodů z mé sebevražedné Reading Challenge 2015. 
Možná i proto, jsem si žádnou challenge na rok 2016 nedávala. Nebo vlastně tak trochu ano, však uvidíte v dalším článku 😉

A teď ta příjemnější část. Ta, kde nejde poznat, že jsem failovala. Tady je pár faktů a čísel za rok 2015:

  • V roce 2015 jsem přečetla a poslechla dohromady 55 audio/knih. Z toho 22 knih jsem dostala na recenzování. To je slušný počet!
  • Podle Goodreads jsem přečetla 10 758 stránek a nejdelší kniha, do které jsem se pustila, byl už zmiňovaný komiks Habibi – 655 stran.
  • Nedala jsem horší hodnocení než 3 hvězdičky. Pokud tedy nepočítáme Pusheen – Já, košišta, kterou jsem se bála hodnotit.
  • 14 knih ode mě dostalo plný počet hvězdiček a některé dokonce i zlatého bludišťáka navíc. Z odstupem času bych možná některé hodnotila trošilinku jinak a hlavně by mi vyhovovalo, kdyby na Goodreads měli půl hvězdičkové hodnocení. Někdy to prostě není až tak jednoznačné. 
  • Drtivá většina knih má u mě 4 hvězdičky a to často proto, že jejich první díly (pokud to byly série), byly prostě o chloupek lepší. Takže samostatně by těch 5 hvězdiček asi taky dostaly.
  • Poslechla jsem si 6 a půl audioknihy. Některé mě hodně mile překvapily, jiné trošku nudily a jedna celkem šokovala. Každopádně mě ale přesvědčily o tom, že audioknihy do svého knižního jídelníčku budu sem tam zařazovat. Je to příjemné zpestření – hlavně když člověk cestuje.

Kdybych vám měla doporučit ty nejlepší knihy, které se mi v roce 2015 připletly do cesty, bylo by to na hrozně dlouho. Proto vám tady jen hodím pár obálek knih, o kterých si myslím, že by stály za to, aby se objevily u vás doma, v ruce, ve čtečce, v knihovně. Protože jsou prostě fakt skvělé. Na některé z nich najdete i recenze, takže pokud vás zaujmou, proklikněte se a čtěte dál 🙂

MarťanVlak naděje – The Lunar Chronicles

Poslední aristokratka – Only Ever Yours – Jsou světla, která nevidíme

MiniaturistaNení začMuzeum prazvláštních věcí

Sečteno podtrženo – Rok 2015 byl i přes pár krizí knižně boží. Přečetla jsem celkem hodně knih, i když to v jednu chvíli vypadalo, že se čtením končím na dobro. Zjistila jsem ale, že i přes krize, stres a lenost, pro mě čtení je a bude jedno z nejlepších trávení volného času. 

Díky za to, že jste tady se mnou v tom roce 2015 byli, že jste četli moje recenze a přidávali komentáře, zapojovali se do soutěží a doprovázeli mě i na sociální sítích. Je moc fajn vidět, že vás to baví, líbí se vám fotky a čekáte na další články. Takže díky, díky, díky a zůstaňte se mnou i v roce 2016. Bude to jízda.

Dee :-*

Sledujte mě také na Facebooku 😉

Proč jsem ten nejhorší blogger na světě :D

Proč jsem ten nejhorší blogger na světě :D

No dobrá, možná se najdou horší, ale hrozně mě štve, že si neumím udělat alespoň jednou týdně chvilku na to, abych vám napsala novou recenzi nebo článek. Nápady by byly, ale prokrastinace je prostě silnější než já. A místo toho, abych využila tuhle volnou chvilku a chuť k tomu, abych vám napsala recenzi na jednu z mých prázdninových knížek, píšu článek plný výmluv. Super Dito, gratuluju! 😀

Pojďme se teda podívat na to, co všechno mi o prázdninách bránilo v psaní recenzí. 

ČERVENEC

Červenec utekl nějak moc rychle. Těšila jsem se na to, že budu chodit do práce, číst knihy a psát recenze jako na běžícím páse. Nějak mi to ale nevyšlo a kdybych neodjela s našima na dovolenou, tak se ani k žádné knížce nedostanu 😀 Ale postupně.

Začátek prázdnin se nesl v duchu práce a hrozných veder. Během června jsem si vyrobila bolístku na palci a musela přetrpět asi třítýdenní pooperační belhající fázi. Myslela jsem, že to bude ideální doba k tomu, abych si lehla, odpočinula a dohnala nějaké to čtení. Bohužel/bohudík mě to ale zas tak moc nebolelo, takže jsem hned po prvním týdnu odhopkala do práce. Většina z vás to asi neví, ale v každé volné chvíli brigádničím u rodičů v grafickém studiu/tiskárně/vyrobímevšechnocopotřebujete firmě. Má to výhody i nevýhody. Výhody jsou jasné – pracuju s mámou, hodně se toho naučím a nemusím každé prázdniny shánět brigádu jak šílená. Nevýhodu to má asi jednu – jsem tam stejně dlouho, jako rodiče. Což znamená od rána do večera. Do toho ještě všichni hrajeme golf, který rádi provozujeme po práci. Sečteno podtrženo – přicházíme domů každý den kolem 8 a to už opravdu nemám energii ani chuť číst nebo psát recenze.

Co mě ale zachránilo, byla dovolená. Po hodně moc dlouhé době jsme se rozhodli, že pojedeme do Chorvatska. A naštěstí pro mě jsme si tam jeli lehnout k moři. Během těch 10 dnů jsem stihla (potkat Kláru Spilkovou!!!) a přečíst 5 e-knih, na které jsem vám hrozně moc chtěla napsat recenzi. Ale s tím všudypřítomným vedrem a mým kovovým počítačem to prostě nebylo reálné. Jelikož a tudíž jsem si na dovolené dovolila rozečíst sérii, kterou nejde jen tak odložit, četla jsem i po příjezdu. No a pak následovala zase práce, pár dní u babičky a návštěva táty.

Pár fotek z mého červencování.

No a potom už jenom…

SRPEN

Jak se to stalo? Osobně nesouhlasím s tím, aby moje poslední prázdniny utíkaly tak rychle.

První týden byl P-E-K-L-O. A to říkám hlavně kvůli tomu počasí. Děláte si srandu? To přece nejde. Začátek srpna teda asi nestojí ani moc za řeč.

To se ale trochu změnilo s druhou nedělí, kdy jsem se rozhodla odjet za mou drahou polovičkou do našeho pražského hnízda. Tam jsem kromě vaření, uklízení a praní, měla čas na dlouho odkládaný pokec se spolužákem, trochu toho nakupování, ale hlavně – chystání plánu na 4 dny s hodně váženou návštěvou.

Americká rodinka!!!

americka_rodinka

Ano, jsme si s Alissou neskutečně podobné, milujeme stejnou hudbu, stejné filmy i knihy + je to učitelka literatury a snaží se
napsat svou vlastní knihu, takže by úplně klidně mohla být moje máma, ale fakt není 😀

Ve školním roce 2009/2010 jsem byla v USA jako exchange student a šílenou shodou náhod jsem se dostala k téhle super rodině. Alissa, moje učitelka angličtiny a Frank, obchoďák pro IBM. Nějak to všechno vyšlo a hrozně jsem si s nimi rozuměla. Od té doby jsem byla už dvakrát v USA na prázdninách, ale oni Prahu ještě nikdy nenavštívili. Jenže teď se Alissa chystala na kurz pro začínající spisovatele v Irsku a řekla si, že když už je za rohem (haha), tak se staví. A takhle nevinně začala nejšílenější čtyřdenní jízda, kterou jsem kdy v Praze zažila. Asi se vám o tom tady nebudu nějak extrémně rozepisovat, ale jen tak v bodech, tohle všechno jsme si stihli užít: relax v Hilton Elite Lounge se spoustou pití a jídla zdarma :D, Pražský hrad, oběd na Staromáku, večeře na střeše Hiltonu v Cloud 9, projížďka retro autem po Praze, Karlův most, nechutný oběd v Kavárně Slavie, relax ve Four Seasons, zmrzliny v Angelatu, večeře na Staromáku, vedro, pot, zase zmrzlina, klimatizace a hodně piva. Díky těmhle čtyřem dnům jsem změnila na Prahu názor, podívala se na ni očima turisty a maximálně si užila gastronomické poklady, které skrývá. A abychom to s přítelem rozdýchali, dali jsme si hned po jejich odjezdu oběd v Glóbusu. #zpátkynazemi

Do toho všeho se zamotalo pro mě hodně důležité datum – 5 let s přítelem. Náš příběh by vydal na celou knihu, takže vás tím nebudu zatěžovat, ale vězte (:D lol, nevím, jak se to slovo ocitlo v mé slovní zásobě), že díky němu právě teď píšu tenhle blog.

Než stihli dorazit Amíci, uzavřela jsem ještě novou knižní spolupráci a dočetla další knihu. Abyste jako neřekli, že to není ani trochu knižní příspěvek 😀

A taky trochu srpnování.

Tak to vidíte. Věřím, že spousta z vás měla mnohem šílenější a nabitější prázdniny, ale na mě bylo i tohle moc a blogu jsem prostě moc (nic) nedala. Tak nějak jsem si ale říkala, že to třeba nikdo nepostřehne. Přece tady zas tak moc lidí nechodí. Jenže potom se objevil článek, který mě jednoduše dostal. CUKROVATA mě zahrnula ve svém článku jako jeden z jejich 5 oblíbených blogů. Vážně? Mě? Moc si toho vážím a děkuju a jdu se stydět do kouta a vymýšlet další recenze a články.

A tím bych to asi zakončila. Díky moc všem, kteří tady chodíte a čtete moje recenze a články. Hodně to pro mě znamená a pomáhá mi to dostávat se dál. Před pár lety jsem nebyla schopná napsat ani blbý email bez nervů, slz a strachu, že tam budou chyby a udělám si trapas. A teď jsem tady – s blogem, hromadou knih k recenzování, hromadou chyb v textu, ale už bez slz a i s trochou sebevědomí. Pokud uvažujete o blogu, nebojte se. Začněte a učte se. Třeba se pak taky jednoho dne budete válet v posteli s úsměvem od ucha k uchu, když vás někdo zmíní ve svém článku 😉

Užívejte si konec prázdnin, čtěte víc než já a nebojte se… ničeho!

Dee 🙂

 

Sledujte mě také na Facebooku 😉

Jak jsem zažila Knihobití zklamání

Jak jsem zažila Knihobití zklamání

Knihobit je český knižní box, který ukrývá knížku dle výběru Knihobitů, kterou ale vyberou podle vašich preferencí a vašich účtů na Databáziknih.cz nebo Goodreads.com. Boxík je trochu dražší, zrovna dorazil červnový – v pořadí druhý, a já se teda hodně těšila.

První květnový jsem si nekoupila, protože byl za A) dosti drahý, za B) stránky nevypadaly nic moc a hlavně ne věrohodně a za C) z původních stránek nešlo ani poznat, kdo za Knihobitem vlastně stojí.

Teď se ale stránky dodělaly, ohlasy po prvním boxu byly super a já se natěšila ještě víc. Řekla jsem si, že když mám v červnu narozeniny, tak si udělám radost. Objednala jsem si tedy červnovou edici. Před objednávkou jsem si vyplnila profil, zaškrtla své oblíbené žánry (fantasy, humor/satira, grafické romány a YA) a přidala odkaz na můj profil na Goodreads.

A pak se to stalo…přišel.

šipka

2015-07-01 21.55.58

Dodání proběhlo v pohodě. Balíček byl na první pohled obyčejný, což některým lidem vadí, ale já to tak nějak chápu – potisknout si krabice není nejlevnější a teď, když se ještě neví, jestli a jak to bude šlapat, je to omluvitelné.

Po otevření na mě čekaly bublinky a v nich plakát. Ten byl fajn, hláška známá, hezké provedení, ale když pracujete v tiskárně a sami dodáváte podobné produkty, tak vás to nijak nevytrhne. Ale uznávám, pro knihomoly je to super věcička.

2015-07-01 21.09.03

Potom na mě vypadla placka z knihy Hvězdy nám nepřály. Opět – hezká blbůstka, ale placky taky vyrábíme. (A ano, počítala jsem s tím, že dostanu věci, které si můžu sama vyrobit, takže za tohle body zatím nestrhávám.)

2015-07-01 21.10.22

Další byla čelenka s kytičkama. Tyhle čelenky frčí, ale já na ně úplně nejsem a za tohle už bodík dolů šel, protože to s knihama jako takovýma úplně nesouvisí.

2015-07-01 21.12.39

Pak přišly poukázka, pohled a vizitka. Jelikož audioknih mám na recenze až až, půjde slevový kód do soutěže.

2015-07-01 21.15.00

Časopis, který byl na spodu krabice může být. Za týden se chystáme na dovolenou a nějaké to lehčí čtení bude fajn.

2015-07-01 21.15.21

No a poslední byla kniha Jsi Ďábel od David Sedarise. Kniha vyšla u Arga a je jedna ze 3, které si ve stejné edici můžeme u nás zakoupit. Určitě jste je už viděli – křiklavě žluté s růžovým nápisem a kresbou s americkou vlajkou. Já už ji taky postřehla, ale že bych si ji nějak musela koupit, to ani ne. Pokud vás zajímá anotace, tak tady je:

Nejpopulárnější americký humorista současnosti David Sedaris je zpátky a v plné síle! V povídkové knize Jsi ďábel se s ním vypravíme mimo jiné na Havaj, do Francie, Velké Británie, Austrálie či na autorské turné po Spojených státech a neminou nás historky z letadel, vlaků a taxíků. Sedaris se jako vždy pouští do laskavého pranýřování každodenních absurdit, jehož prostřednictvím se prohlodává až na kost lidské zkušenosti a niterných člověčích pravd. Jak je u něj zvykem, ve svých pozorováních globálního nomáda zůstává skrz naskrz ostrovtipným humanistou. Pokud vás zajímá, co je nejlepším dárkem k Valentýnovi, jak se letušky mstí otravným cestujícím, co schovávají preparátoři zvířat v igelitkách z Tesca, jakou větou v Číně ukončit nevydařený románek na jednu noc, jak těžké je sehnat v Americe vycpanou sovu, jaký je rozdíl mezi právníkem a spermií nebo jak příjemná může být první kolonoskopie, jste na správné adrese.

2015-07-01 21.17.24

Tak.. abych byla upřímná, už při prvním pohledu na knihu jsem byla zklamaná. Knihy od autora jsem viděla, ale nelákaly mě. Asi ale spadají do mé zaškrtnuté kategorie humor/satira, tak jsem si ji zasloužila. Tohle všechno bych pochopila, jenže potom přišel Instagram. A tam #knihobit a tam ostatní boxíky. Když jsem viděla, že někteří dostali Magisterium (fantasy a na GR mám v nejvíc nejoblíbenějších Harryho), Stonera (okey, ten by asi do těch mých kategorií nezapadal, ale moc jsem si ho chtěla koupit!!!) a nakonec i Babička pozdravuje a omlouvá se (což je vlastně taky humor a hlavně další z mých must have), tak jsem se naštvala. Proč jsem dostala zrovna tohle? No a když jsem začla být naštvaná, tak už pořádně.

Celý koncept Knihobita podle mě stojí na tom, že se vám snaží poslat něco na míru. U mě se teda nestrefili, protože byla spousta lepších variant, které posílali, ale ty se ke mě nedostaly. Taky mi přijde, že by stálo za to, kdyby se doplňkové blbůstky vztahovaly k tématům, které si člověk zaškrtne. Předpokládala bych tak, že ti, co zaškrtli romantiku, dostanou květinkovou čelenku, atd…

Velkou roli v mém zklamání hraje to, že ve firmě vyrábíme plakáty, nálepky, placky a jiné blbůstky s knižní tématikou pro jeden nejmenovaný e-shop, a tak mě jen tak něco nevytrhne. Ale s tím jsem počítala. Kdybych dostala super knihu, tak mlčím…


Cena za Knihobita byla 399,- Kč + poštovné (79,- Kč u Geis):

kniha – 259,- Kč

placka – cca 25,- Kč

čelenka – cca 79,- Kč (našla jsem na Zbožomatu)

časopis – 0,- Kč (je to staré číslo, které Knihobiťáci dostali pravděpodobně zadara)

plakát – a tady se nechci nikoho dotknout, ale jsem trochu zmatená. Na etsy autorka nenabízí A3 verzi, ale pouze A4. Pokud tohle Knihobiťáci čtou, budu ráda, když mě opraví, ale jak se to jeví mně, tak si koupili A4 a rozmnožili to na A3. Pokud tomu tak je, tak by při nákladu cca 100ks stál jeden okolo 20,- Kč.

UPDATE: Martin Balaz, autor Knihobita, se k plakátům vyjádřil takto:  Pochopitelně jsme kromě ceny tisku za plakát museli podepsat s autorkou smlouvu a nakoupit licenci, jinak bychom porušovali copyright. Po domluvě s Abbie jsme pak vytisknuli plakáty v – podle nás – atraktivnějším formátu A3.

Takhle se dostaneme cca na cenu balíčku. Ok, to beru, ale téměř polovinu té krabice zabírají věci, které mě nepotěšily. 


Sečteno, podtrženo je tedy tentokrát jasné. Jsem zklamaná, knihu nutně nepotřebuju, cena je podle mě trochu vysoká a koncept nedotažený a na český trh celkem nebezpečný. (Lidi jsou prostě závistiví a rádi porovnávají. I ti, co se snaží zůstat nad věcí :D) Měla bych k němu určitě pár připomínek a myslím si, že by se to dalo zkusit i trochu jinak.

ALE…každopádně jsem ráda, že něco jako knižní box u nás funguje a možná tomu ještě dám šanci.

Pokud patříte mezi ty, kteří dostali některé z výše zmíněných knih – ani se neopovažujte článek komentovat :D:D:D

Ale ne, určitě komentujte a dejte vědět, co si o boxu myslíte.

Mějte se fajn.

Dee

Sledujte mě také na Facebooku 😉

Jak jsem vyhrála Polaroid!

Jak jsem vyhrála Polaroid!

Ono už je to z toho titulku dost jasné, ale…VYHRÁLA JSEM POLAROID!!!

Bux.cz, Euroška, Knižní klub a já nevím kdo vlastně, vyhlásili soutěž, která se jmenovala Soutěž s Johnem Greenem – Staň se obálkou!  Na vítěze čekal foťák Polaroid a na druhého a třetího dárkové předměty s tématikou nejnovější Greenovy knihy – Příliš mnoho Kateřin. Úkol byl zdánlivě jednoduchý, ale ve skutečnosti vlastně hrozně těžký. Měli jsme si vybrat jednu z českých knížek Johna Greena a vyfotit sebe jako obálku té knížky. Fotku potom pořadatelé dali na Facebook bux.cz. Potom začala nelítostná lajkovací bouře, která vyústila v překvapivý závěr, který mi vlastně dost pomohl k vítězství. Ale o tom až za chvíli.

Dlouho jsem přemýšlela, kterou knížku zvolím, ale nakonec jsem se rozhodla pro Papírová města. Což je dost ironické, když si vezmu, že Papírová města mi přijdou ze všech jeho knih zatím nejhorší.

Měla jsem nápad, který zahrnoval papírové městečko (d’uh) a mě nad ním. Pokusů bylo cca bambilion..

papertowns_pokusy

..a dopadlo to asi takhle.

papirova mesta - muriova

Jakmile se fotka objevila na Facebooku, poslala jsem odkaz pár lidem a lajky začaly naskakovat. Potom se přidali i cizí lidé a nakonec došlo i ke komentářům a slovní podpoře. A to hlavně kvůli jedné věci – podvádění. Nechci nikoho z ničeho podezřívat, ale na rovinu si musíme říct, že některé lajky asi nebyly sehnány úplně pocitvě. Jelikož se to nelíbilo více lidem, poslala se pořadatelům prosba, jestli by tu soutěž nemohli vyhodnocovat oni, jakožto odborná porota. A tím se to pro mě stalo zajímavým. Od té chvíle měl šanci každý a bylo to prostě fér.

Závěr už znáte, takže se přesunu k té, pro mě nejzajímavější, části – podpora úplně cizích lidí
Když se moje fotka objevila v albu s ostatními soutěžícími a zároveň se začalo podvádět, začalo mi pár soutěžících psát, že jim to nepřijde fér a že se s tím pokusí něco udělat. Potom mě informovali o každé změně v pravidlech a nakonec mi přáli moc štěstí v soutěži a doufali, že vyhraju. I když sami soutěžili!!! To mi přišlo hrozně milé a musím říct, že mě to dojalo. Nečekala jsem takovou kolegiálnost a férovost na českém Facebooku. (Nechci se nikoho dotknout, ale my Češi a soutěžení…)
Tímto bych chtěla poděkovat Kateřině a Natálii za super podporu 😉

Sečteno podtrženo – Pořád nemůžu uvěřit, že jsem vyhrála soutěž, do které jsem se původně ani nechtěla přihásit, protože se mi zdálo nemožné vyhrát. Takže pokud příště uvidíte soutěž o něco, po čem H-R-O-Z-N-Ě moc toužíte, nevzdávejte to předem – nikdy nevíte, co se může stát. 

Děkuji všem, kteří mi drželi pěsti a až budu mít něco nafoceno, tak se určitě podělím.

Mějte se suprově!

Dee

 Update: Polaroid přišel a nebyl sám 😉 

soutez_FB

Sledujte mě také na Facebooku 😉

Velikonoknižní týden

Velikonoknižní týden

Velikonoce jsou náboženským svátkem a proto jsou hodně propletené všelijakými starými zvyky a tradicemi. Mezi ně patří i pojmenovávání jednotlivých svátečních dnů – od Květné neděle po Velikonoční pondělí.

Květná neděle


Květná neděle je optimistický den. Je to oslava všeho nového. Kvetou nové rostliny a rodí se mláďata. Prostě svátek jara.

kvetna nedele

Pro mou květnou sestavu jsem vybrala knihy, které mi alespoň barvami tochu připomínaly květy, nebo jsou jejich názvy tak nějak propojené s kvetením. Série Drahokamy od Kerstin Gierové je skvělá a líbí se jak mladším, tak i starším čtenářům/čtenářkám. Seznam pana Rosenbluma jsem ještě nečetla, ale jsou tam kytičky, takže… Knihu Bez dechu jsem dostala na křtu YOLI a byla jsem fakt překvapená, jak skvělá byla. Včelí lid od mladé Mácy Remeňové je druhý díl fantasy trilogie, která by letos měla být kompletní a podle mě stojí za přečtení. A Jostein Gaarder byl miloučký, filosofický a určitě nezapamenutelný.

Modré pondělí


Na Modré nebo taky Žluté pondělí se dospávala kocovina z Květné a bujaré neděle. Dětem taky začínaly prázdniny a měly volno.

modre pondeli

Tyhle modré krásky jsou všechny naprosto super. Taky jsou vyjímečné v tom, že jsem je všechny přečetla. Nebo teda téměř – Matyldu se ségrou čteme na pokračování. Greena nemusím představovat, Zoella tady na blogu nedávno byla a Glattauer jakbysmet. No a Simmonsová…to je moje srdcovka, moje nejoblíbenější dospělácká série, moje nejuslzenější čtení.

Šedivé úterý


Úterý sloužilo k tomu, aby se uklízelo. Vymetaly se pavučiny a utíral prach a tak, takže asi od toho ta šedivá.

sedive utery

Vím, nejsou úplně šedivé, ale šedivější nebyly. První a poslední knihu jsem nečetla, ale hodily se mi barevně, takže tady jsou. Benjamin Button je komiks a na krátkou cestu vlakem jako stvořený. Bílý kůn je super a byla to moje první apokalyptická kniha, kterou jsem přečetla. Spousta bloggerů má jiný názor, ale já si ji fakt užila. Na vlastní kůži jsem recenzovala na starém blogu. Pravdivé historické příběhy u mě nemůžou dopadnout jinak, než na jedničku, takže doporučuji. Stejně jako Vlak naděje, o kterém jste si u mě už taky mohli přečíst.

Škaredá středa


Někdy se ji říká i černá a právě v tom jsem se inspirovala. Další název je sazometná, protože se vymetaly komíny a uklízelo se. Prostě úterý a středa byla asi pěkná pruda.

skareda streda

Černých knih mám celkem dost a pár dokonce se slovem černý v názvu. Konkrétně jde o horo Žena v černém a román Černobílý svět. Černobílý svět je mimochodem geniální a byl mou první anglickou dospěláckou knihou, kteoru jsem přečetla. A pokud můžete, určitě se do něj pusťte v originálu – je to milionkrát lepčejší. Oproti většině bloggerů jsem si Asylum od Madeleine Rouxové užila. Polovinu jsem předčítala nahlas příteli a musela jsem se nutit číst pomaleji, protože mi to přišlo opravdu napínavé. Podivná knihovna byla nedávno na blogu a byla… no prostě podivná.

Zelený čtvrtek


Zelený čtvrtek je jedním z nejznámějších dnů svatého týdne. V tento den se jí zelená jídla a v poslední době i pije zelené pivo. Ve čtvrtek také odlétaly všechny zvony do Říma a nezvonily až do soboty. Místo nich chodili po vesnici chlapci a řehtali řehtačkami.

zeleny ctvrtek

Další ze série Drahokamy a ze série Taťána a Alexandr. Do toho Fulghum, se kterým jsem ještě neměla tu čest, ale který je podepsaný a na kterého se moc těším. Ten, kdo stojí v koutě bylo velké překvapení, knihu jsem si moc užila a získala i pár super tipů na hudbu na poslech. Recenzi jsem psala na starý blog, takže jestli chcete…

Velký pátek


Pátek byl dnem velkého smutku. Kostely i domácnosti měly velmi chudou výzdobu. Dokonce i kostelní zpěvy byly bez varhan, aby se jakože neplýtvalo. I když se nemělo ten den prát prádlo, byl pátek dnem vody. Lidé se omývali pro zdraví a myla se i zvířata.

velky patek

Velký pátek jsem zasvětila velkým knihám. Atlas mraků ani druhý díl pana Benedikta jsem nečetla. Hugo byl hrozně zajímavý a to já můžu. Knihy, které se něčím odlišují jsou prostě super! Prázdné místo byl zatím můj nejúspěšnější recenzní výtisk. Díky němu jsem natočila i video recenzi pro nakladatelství Plus. Užila jsem si knihu, poznala nové lidi a zkusila si něco nového. A o Zlodějce knih asi ani nemusím mluvit, ne?

Bílá sobota


Sobota sloužila k přípravě na největší oslavy. Pekli se beránci a mazance, uklízelo se všechno co se dalo, malovala se vajíčka a kluci si pletli pomlázky.

bila sobota

Bílých knih mám taky dost, ale ty dvě největší jsem ještě nedočetla. Malé prince znám nazpaměť a vy si recenzi můžete přečíst na blogu. Díky Svěrákovi jsem se dostala k povídkovým knihám a dost jsem si je užila. Pokud se chcete pobavit českou klasikou, určitě doporučuji. Pobaví vás i Pan K*a*p*l*a*n, takže je na vás, čemu dáváte přednost.

Boží hod velikonoční


V noci ze soboty na neděli vstal Ježíš z mrtvých. V neděli se to tedy oslavuje a jí se všechna ta velikonoční jídla, která se do té doby připravovala. Na boží hod se setkávaly pouze blízké rodiny, bez známých a přátel.

bozi hod

Boží hod patří božím knihám. Drahokamy a Glattauera už popisovat nebudu. C.D. Payna asi taky můžu vynechat, protože už víte, že podle mě je to jeden z nejlepších autorů – a taky jeden z mála, kterého mám podepsaného, se kterým jsem vyfocena a kterého jsem i potkala. Harry Potter…chápete 😀 Tak teď už jen Persepolis a Golema a džin. Persepolis je neuvěřitelný komiks, který mám v originále. Hned po dočtení jsem si pořídila od Marjane Satrapi i Šitíčko a Kuře na švestkách. Všechno skvělé a opět doporučuji. Golema a džin bylo obrovské překvapení, které mi otevřelo dveře do nového žánru – magického realismu, který mi naprosto učaroval.

Velikonoční pondělí


Taky se mu říkalo i Červené pondělí. Tradičně vybíhali chlapci s pomlázkami a dál už to myslím znáte. Je to prostě klasické velikonoční šílenství.

velikonocni pondeli

Červené knihy jsem dávala dohromady čistě podle barvy. Nečetla jsem většnu z nich a ty, co jsem četla, už znáte. Klasiku Hobita jsem četla teprve minulý rok a musela jsem se trochu nutit. Nijak mě to neuchvátilo. O Paynovi a Satrapi už byla řeč, takže to nebudu rozpiplávat.

Jak moc jsou pro vás Velikonoce důležité? Budete je slavit? Máte nějaké speciální tradice a zvyky? Nebo si prostě vezmete knížku a prolenošíte to u nějakého příběhu? 

Budu se těšit na vaše komentáře.

Mějte se fajn a užijte si volno :-* 🙂

Dee

Sledujte mě také na Facebooku 😉