Vyberte stránku
Dejte lásce šanci

Dejte lásce šanci

Ještě když jsem byla na stáži v Euromedia, vyšla první kniha série od autorky MJ SummersovéLáska na druhý pokus. Tu jsem ale přeskočila a pustila se rovnou do připravovaného druhého dílu Šance na lásku, který vyšel v dubnu v nakladatelství Ikar. Ono to přeskakování ani tak moc nevadí. Přestože jednotlivé díly na sebe trochu navazují, ať už postavami, nebo místy, jdou číst i samostatně. Všechny jsou součástí série Full Heart, která má momentálně 4 díly a jednu doprovodnou novelu. A právě první dva díly vyšly u Ikaru.

Obsah

Hlavní postavy knihy jsou Luc Chevalier a Megan Sullivanová. Luc je úspěšný francouzský miliardář, který vlastní mnoho podniků po celém světě. Má vše, co by si muž v jeho letech mohl přát – peníze, zábavu a jakoukoliv ženu, na kterou si ukáže. To mu ale v poslední době nestačí. Teď v jeho 41 letech cítí, že mu něco chybí.

Megan by nemohla být od Luca více odlišná. Už jenom to, že je to Američanka, je svobodná matka a žije sama se svým synem. Už takhle přežívá celých 6 let, nikoho si k sobě nehledá a jen se snaží vychovávat syna a pořádně rozjet své podnikání. To, že si Megan uvzala, že už nikdy nechce s žádným mužem nic mít, se ale nelíbí její rodině a přátelům. Její nejlepší kamarádka Harper se tak rozhodne ji vytáhnout na nespoutaný výlet do Paříže, kam zrovna musí pracovně.

No a v Paříži se Luc a Megan nějakou zázračnou náhodou setkají. Na první pohled si padnou do oka a oba dva se domluví na tom, že si to jejich setkání pořádně užijí. Ale pouze na jednu noc! Nic víc. Po té noci to však ani pro jednoho není jako dřív. Luc už nechce jen ženskou na jednu noc a potom hledat další. Megan mu otevřela oči. Je prostě jiná. A Megan to cítí podobně. Po úžasné noci s Lucem se v ní probudilo něco, co se už tak dlouho snažila skrýt. Nemá cenu se tím však zabývat, když se stejně za chvíli vrátí do svého života, za svým synem.

Je ale možné na všechno zapomenout?

ADD_GR_sance_na_lasku

Líbilo?

Nebudu lhát, když jsem knihu začala číst, tak jsem si říkala, že to asi nezvládnu. Příběh mi přišel naprosto nucený, situace vymyšlené jen tak, aby seděly do celkového konceptu a rozhovory jako z xchatu. Prostě jedno velké aua. Možná to bude ale tím, že na takovou literaturu prostě nejsem stavěná, já nevím 😀 Každopádně se to po chvíli trochu uklidnilo (nebo jsem si na to zvykla) a už se to četlo lépe. A potom přišel penis a celé to pokazil. Už asi vím, proč nečtu erotické romány. Ježiš to bylo něco 😀 V tu chvíli jsem už fakt knihu odkládala. A kdyby nebyl nudný víkend, tak už se k ní asi nevrátím. Jenže… díky za nudný víkend, protože nakonec kniha byla vlastně dobrá!

Když se člověk dostal přes všechny erotické záležitosti, přežil všechny dramatické zvraty jak z Dallasu, tak nakonec zjistil, že čte vlastně hodně romantický příběh o velké lásce, která dokáže všechno. Takže taková pohádka pro velké holky. 

šipka

Sečteno podtrženo – Kniha je pouze a jenom pro ženské čtenářky a nejlépe ty, které už můžou číst erotický obsah! Já jsem ji dala 3 hvězdičky a udělala si zářez za červenou knihovnu. Šance na lásku vás prostě neohromí svou literární hodnotou, ale nakonec budete vlastně rádi, že jste si ji přečetli. Je to opravdu oddechovka od slova „vypnout mozek“ a totálně si dokážu představit, jak ležím u moře a užívám si to. To čtení. Prasáci 😀

Čtete taky někdy knížky, které jsou absolutně mimo vaše oblíbené žánry?

Dejte vědět 😉

Dee

Sledujte mě také na Facebooku 😉

Mládí tak, jak ho známe – v hajzlu

Mládí tak, jak ho známe – v hajzlu

Pokud se mě zeptáte, kdo je můj nejoblíbenější spisovatel, s největší pravděpodobností na vás vychrlím tři jména. Je jich samozřejmě víc, ale tuhle odpověď už mám naučenou. Rowlingová, Glattauer a Payne. Od těchle autorů mám úplně všechny knihy, které v češtině vyšly a když vydávají něco nového, nečtu ani anotace a prostě kupuju.

Proto, když se chystala nová kniha C.D. Payna, měla jsem jasno – musím ji mít. Od Payna sice mám všechny knihy, ale Mládí v hajzlu #7 jsem nečetla. Což jak jsem později zjistila, mi v tomhle díle trochu chybělo.

dee and C.D. Payne

Tradiční rozmazaná fotka s C.D. Paynem 🙂

V osmém pokračování série Mládí v hajzlu, která nese název Mládí imrvére v hajzlu, a která opět vyšla u nakladatelství Jota, se setkáváme s Nickem Davidsonem. Nickův poklidný život je narušen,když se jednoho dne jeho otec Leonard Davidson dozví, že není tak úplně jeho otec. Nutno říct – docela se ho to dotkne. Proto Nickova máma sbalí co může, naloží Nicka do auta a jede co nejdál od zuřícího Davidsona. Bohužel (bohudík) pro Nicka, nemá jeho máma úplně plán, jak se vypořádat s nově vzniklou situací. A tak se stane, že ho jednoho dne vyloží s dopisem u cizího týpka doma a odjede. No a v tom dopise stojí, že ten týpek je jeho pravý táta. A ten týpek je Nick Twisp. Ano, ten Nick, se kterým jsme prožili celé mládí.

Nick je ve svých 53 letech vyhořelý hollywoodský žonglér, který se rozvádí, žije v L.A. v bytě prolezlém švábama a tak nějak neví, co s životem. Když se mu na prahu objeví syn, o kterém do toho momentu nevěděl, je trochu v šoku. Celkem rychle si ale na novou situaci zvykne a začlení mladého Nicka do jeho života. A když ho celé okolí nutí, aby se vzchopil a obnovil svou kariéru a slávu, rozhodne se natočit film o svém mádí. A kdo by se hodil na hlavní roli Nicka Twispa lépe, než jeho nový syn Nick Davidson.

ADD_GR-mladi-imrvere-v-hajzlu

V příběhu, který je nezaměnitelně Paynovský, se setkáváme se všema oblíbenýma postavama celé série. Trent, Sheeni, Levák, ale i postavy z ostatních knih, jako je třeba Brenda nebo Mary Moranová, jsou adekvátně starší a skvěle a nenuceně do tohohle příběhu zapadají. Musím říct, že jsem byla naprosto hotová z toho, když se v knize objevovaly nové a nové postavy a taky narážky z ostatních knih. Úplně jsem dostala chuť se do některých knih pustit znovu, abych si to všechno připomněla a ujasnila.

Na příběhu jde taky vidět autorova náklonnost k České republice. C.D. Payne často říká, že musíme mít asi skvělého překladatele, protože jeho knihy nejsou zas až tak vtipné, takže nechápe, proč jsou u nás tak oblíbené. Česká republika se i v tomto příběhu párkrát objeví a je milé vidět, že na nás autor myslí.

Když se to vezme kolem a kolem, tak kniha není ničím neobvyklá. Je to opravdu klasický Payne. Situace i styl humoru by se daly použít na každou knihu – mladý (i starý) Nick, ženy, nadrženost, lži, výmysly, snaha dostat opačné pohlaví do postele 😀 Ale to je přece důvod, proč si všichni ty knihy kupujeme. Víme, co nás čeká. Víme, že si příběh užijeme.

Osobně jsem se trošku bála, že už budu na Mládí v hajzlu trošku stará. Přeci jen jsem Nickův příběh četla, když jsem byla o dost mladší a od té doby si užívala jen Paynovy stand-alone novely, které byly bombastické. Ale asi platí, že jakmile se jednou do Nicka zamilujete, je to na celý život.

Pokud jste fanoušci série Mládí v hajzlu, asi vám nemusím říkat, že je pro vás tahle kniha povinnou četbou. Pokud jste se se sérií ještě nesetkali, můžete si knihu přečíst samozřejmě taky, ale nebude pro vás až tak skvělá, protože nebudete chápat všechny narážky na postavy a historky z Nickova života. Dalo by se říct, že kniha Mládí imrvére v hajzlu je takový dárek pro všechny věrné čtenáře. C.D. Payne totiž využívá postavy ze všech svých knih (série Mládí v hajzlu i stand-alone novely) a vytváří jeden geniální příběh. Takže pro všechny, kteří věrní čtenáři nejsou, mám jednu radu – staňte se jimi. C.D. Payne je opravdu skvělý spisovatel, který má jedinečný smysl pro humor, který českým čtenářům prostě sedí a kterého si určitě zamilujete. A musím říct, že některé jeho stand-alone knihy jsou i pro starší čtenáře – moje babička třeba naprosto milovala Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla.

natisk_Dedictvi aneb Helena.indd

Klikněte pro recenzi na starém blogu.

Jedinou chybičkou, kterou jsem na knize našla, byla ta, že jsem nečetla sedmou knihu série, která právě představuje první příběh dospělého/starého Nicka Twispa. I proto mi chvíli trvalo, než jsem se v tomhle příběhu zorientovala. A i proto říkám, že knihu si nejlépe užijete, pokud jste četli předchozí díly.

Asi je zbytečné, abych vám říkala víc. Pokud C.D. Payna znáte, víte, co můžete čekat a víte, že to bude stát za to. Pokud ho neznáte, není čas – ztrácet čas!

šipka

Sečteno podtrženo – Nejnovější kniha C.D. Payna je prostě skvělá. Dala jsem jí tradiční Paynovské 4 hvězdičky a těším se, až si ji pořídím v paperbacku a zařadím do sbírky.

Znáte sérii Mládí v hajzlu? Nebo se na ni chystáte teprve až teď?

Dejte vědět 😉

Dee

Sledujte mě také na Facebooku 😉

Jazykový průvodce pro přežití v USA

Jazykový průvodce pro přežití v USA

Nevím, kolik z vás mě zná natolik, že ví, že jsem rok 2009/10 strávila v USA. Byla jsem tam jako výměnný student na střední škole a bydlela v host family v Connecticutu. Když jsem se do Ameriky vydávala, byla jsem ve druháku na střední a učila jsem se angličtinu přes 10 let. Ve třídě jsem byla jedna z nejlepších a vyhrávala jsem i soutěže. Znamenalo to ale, že jsem přiletěla a byla se svou jazykovou zásobou za hvězdu? Rozhodně ne!

CT_home_USA

Chyběla mi spousta hrozně důležitých slovíček, frází, ale také kulturních informací, které mi ze začátku dělaly z mého pobytu peklo. Proto jsem si řekla, že se podívám na novou knížku od nakladatelství Edika a to Jazykový průvodce pro přežití v USA a porovnám to se svými zkušenostmi. No a taky zjistím, jestli kdybych měla tuto knížku s sebou hned poprvé, jestli by mi to ten pobyt ulehčilo.

Průvodce

Knížka má 160 stran, je brožovaná, malá a lehká, takže se vám vleze do zavazadla, když cestujete. Je rozdělená na 18 kapitol, které se vztahují k jednotlivým situacím tak, jak pravděpodobně půjdou za sebou, když na nějaký takový jazykový pobyt pojedete. První kapitola je o letišti a cestě do USA, druhá o seznámení se s rodinou a základních zdvořilostních frázích… a tak se postupuje až ke škole, volnému času, výletu do NYC, nemoci, komunikaci a odjezdu.

ADD_GR_jazykovy_pruvodce

Na konci každého segmentu je malý kvíz, který si můžete udělat a ujistit se, že jste všemu v dané kapitole porozuměli. Navíc je každá kapitola doplněna sidenotes se zajímavými extra informacemi. Poslední část knížky je věnována 2 kapitolám, které jsou o dalších možnostech, jak se do USA podívat – Summer working camps a Gap year. No a úplně poslední je velký kvíz, který shrnuje vše, co jste se v knize dozvěděli.

Můj názor

Knihu jsem brala do ruky s tím, že je určena pro takový pobyt, na kterém jsem byla já. Ale asi jsem si neuvědomila, že jazykové pobyty jsou hlavně takové ty (drahé) 2-3 týdenní pobyty v NYC, kde se člověk zavře do jazykové školy a drtí angličtinu. Na druhou stranu je ale kniha použitelná i pro ty, kteří v Americe budou trávit opravdu celý rok na střední škole.

Co mě na knize hodně zarazilo byla úroveň, se kterou u čtenáře počítají. Já teda nevím, ale pokud se někdo chystá strávit 3 týdny a více v Americe a neumí základní číslovky, tak je asi něco špatně, ne? Celkově mi přijde, že stylem psaní a i jazykovou úrovní kniha míří spíše na začátečníky a mladší lidi, kteří si opravdu nejsou jistí svou angličtinou. Je tam ale i spousta užitečných frází, které pomohou i těm, kteří by se už domluvili, ale neznají kulturní zvyklosti a speciální americké výrazy. Tak jako mě, když jsem poprvé do USA dorazila.

Mě osobně kniha zklamala hlavně svou grafickou úpravou. Absolutně mě ničilo zelené psací písmo na červeném podkladu, které jsem opravdu nedokázala přečíst. Navíc mi vadilo to, že kniha oslovovala jak holku, tak i kluka. Takže věechna slovesa a přídavná jména byla „podvojená“: Konečně na místě! Máš pocit, že ses naráz ocitl(a) přímo uprostřed… Styl psaní je určen pro mladší čtenáře, což knize nemám za zlé. Přeci jen už nejsem cílová skupina.

Ale abych nebyla na knihu jenom zlá, tady je pár fajn věcí, za které jsem opravdu ráda:

  • Upozornění na rozdíly ve spellingu britských a amerických slovíček.
  • Slouží i jako průvodce po NYC a obsahuje skvělé informace ohledně metra a dopravy po městě.
  • Obsahuje důležitá slovíčka ohledně jídla a objednávání si v restauracích, což se taky hodně hodí.

A ještě trochu tvrdých poznámek aneb #hatersgonnahate:

  • Ne všichni, kteří se chystají do USA, pojedou do NYC a tahle příručka je prostě pro NYC based zájezdy.
  • Ne všichni Američani bydlí v mrakodrapech, mají řidiče, žijí v luxusu a mají vlastní king sized beds.
  • Grocery store určitě není pekařství.
  • Je tam prostě hrozně moc britských výrazů, které jsem Američana neslyšela říct. Nikdy.

Co tam nebylo, ale byla bych ráda, kdyby bylo:

  • Místo opakování číslovek raději tabulku se slovíčkama, které jsou jinak v britské angličtině a jinak v americké. 
  • Slovíčko pro příbor!!! Všude najdete výrazy pro jednotlivé příbory (vidlička, lžíce…), ale pro celý příbor ne.
  • Soustředit se více na to, co vychází obyčejným lidem z pusy, než na to, co se říká spisovně. Víte, co je třeba slovíčko errand?

šipka

Sečteno podtrženo – Kniha je pro toho, kdo jede poprvé do Ameriky, opravdu dobrá. Určitě bych ji doporučovala mladším cestovatelům, kteří vyráží na jazykový pobyt, ale i těm starším, kteří se chystají na roční pobyt. Z vlastní zkušenosti vím, že ti, co se chystají na delší dobu do USA, budou rádi za každou informaci, kterou můžou najít. Takže pokud víte o někom, kdo se o prázdninách chystá vyjet poprvé, kupte mu tuhle knížku – určitě ho to potěší 😉

Byli jste někdy v USA? Dělala vám „naše“ britská angličtina problémy?

Dee

Sledujte mě také na Facebooku 😉

A tady ještě pár fotek z USA <3 

Rozpojenci všech zemí, spojte se!

Rozpojenci všech zemí, spojte se!

Když jsem poprvé slyšela o knize Unwind: Bez šance od Neala Shustermana, vůbec nic to se mnou neudělalo. Kniha vyšla u Knižního klubu s už tradiční zlatou nálepkou Edice světový bestseller a obálka vypadala tak nějak – thrillerově. A jelikož na detektivky, thrillery a tady tyhle akční příběhy moc nejsem, ani jsem se neobtěžovala čtením anotace. Potom se ke mně ale doneslo, že je to vlastně YA dystopie, která měla původně vyjít u Yoli – a to je zase typ knih, které čtu úplně nejraději. No a bylo to. Bez šance se mi objevila ve čtečce a já vám musím říct, že by se vám někde ve vaší blízkosti taky měla objevit.

Bude vás to bavit?

Celý příběh je zasazený do budoucí Ameriky. Společnost se po druhé občanské válce rozhodla zavést nový zákon – Zákon života. Ten udává, že každé dítě má právo na život od okamžiku početí do dovršení třinácti let. Od třinácti do osmnácti let se ale rodič může rozhodnou, jestli dítě neposlat zpětně na „potrat”. Podmínka je, že život dítěte nikdy nebude doopravdy ukončen. Tomuhle potratu se říká „rozpojení“ a jde vlastně o rozebrání dítěte na náhradní součástky pro ty, kteří je potřebují.

new_arrivals_bez_sance

Jo a mimochodem, tuhle fotku jsem vyfotila ze srandy asi před měsícem v našem obchoďáku. Ani jsem netušila, jak moc se mi bude hodit 😀

Kniha Bez šance je o třech těchto rozpojencích. Každý má jiný příběh a každý byl na rozpojení poslán z jiného důvodu. Všichni ale (nakonec) chtějí před rozpojením utéct a zachránit si svou… celistvost 😀 Connorovi je 16 let když zjistí, že se jeho rodiče o něj a jeho problémy už nechtějí starat, Rise je 15, když ji ve státním domově pro opuštěné děti řeknou, že už pro ni nemůžou dále držet místo, a Lev je desátek, který celý život vyrůstal s tím, že ve třinácti letech půjde na rozpojení. Tihle tři na sebe narazí, když jsou na cestě do sklizňového tábora a v té chvíli si uvědomí, že možná existuje z téhle situace cesta ven. Společně se začnou skrývat a přežívat a hledat plán, který jim pomůže vydržet do osmnácti let, kdy už je ze zákona nebudou moci rozpojit. Říkám sice všichni, ale Lev potřebuje trošku přesvědčování a to téhle trojici ze začátku hodně znepříjemňuje život. Na druhou stranu to dělá příběh ještě zajímavější a často taky víc frustrující pro čtenáře 😀

Bavilo to mě?

Po přečtení musím říct, že mě překvapuje, že se dá pořád přijít s něčím novým. A tohle téma je pro mě teda opravdu nové! Je děsivé, ale hrozně zajímavé. Kniha je rozdělena do částí podle toho, čí příběh a myšlenkové pochody zrovna sledujeme. Skvělé na tom je, že  někdy máme možnost vidět pohledy i těch nejmenších vedlejších postav, což není tak obvyklé. Celkově to hodně sjednocuje příběh a čtenář vidí situaci z úplně všech pohledů.  

Mně osobně se kniha na začátku nčetla úplně dobře. Neuměla jsem se začíst a chvíli mi trvalo, než jsem si na hlavní postavy a celý ten nový svět zvykla. Potom už to ale začalo být hodně zajímavé a konec, tak ten je prostě O M G! Vsadím se, že knihu budete dočítat s otevřenou pusou.

Unwind: Bez šance je první díl čtyřdílné dystopické série a pokud budete hezky nakupovat a číst, tak u nás určitě vyjdou i ty ostatní 😀 Což by bylo fajn, prestože kniha nekončí žádným šíleným cliffhangerem.

šipka

Sečteno podtrženo – Unwind: Bez šance je opravdu super YA kniha, která se bude dobře číst i dospělejším čtenářům. Téma, do kterého se Neal Shusterman odvážně pustil, je opravdu originální a dostatečně uvěřitelné, takže si při čtení nebudete ťukat do čela. Za mě 4 hvězdičky, spokojenost a doporučení pro vás 😉

Nenechte se rozpojit! 

Dee

Sledujte mě také na Facebooku 😉

P.S. Tahle kniha vás překvapí

P.S. Tahle kniha vás překvapí

Kdo mě zná, ví, že nejsem taková ta ženská ženská. Chápete, co tím myslím? Jsem prostě ta, která si raději vezme pohodlné boty a batoh, než aby se trápila s kabelkou, taškou a ještě ke všemu na podpatkách. Takže vás asi ani nepřekvapí, že nečtu Elle. A vlastně ani nečtu jiné ženské časopisy, románky a zaláskované příběhy.

Když vyšla kniha P.S. od Ani Geislerové, nějak jsem tomu nevěnovala pozornost. Samozřejmě mi nemohl uniknout ten šílený buzz, který okolo knihy byl, ale jinak jsem to nechávala plavat. Potom jsem ji viděla v knihkupectví a celkem mě překvapila. Zpracování bylo hodně originální, gumička zajímavá a celkově to před Vánoci křičelo: „Kup mě někomu jako vánoční dárek!!!“. U nás doma připadá v úvahu jenom jedna osoba a to je máma, a ta raději e-knihy. Nechala jsem to teda být.

A nechala bych to být už možná napořád, kdyby mi nebylo P.S. nabídnuto na recenzování. Tak jsem se do ni teda pustila a v tu chvíli jsem ztratila veškeré pochybnosti, které jsem o knize měla. TA KNIHA JE PROSTĚ ÚŽASNÁ!!!

P.S. ana rok treti

Ilustrace

Dobře. Možná jste na tom podobně jako já a nějaké sloupky v Elle by vás normálně taky nezajímaly. Ok. Beru. Jenže tahle knížka má dvě roviny – obsah a ilustrace. A ty ilustrace jsou prostě…kulervoucí. Dlouho jsem hledala jiné slovo, ale nenašla jsem. Ilustrace mi s každou další stránkou vyrážely dech a já musela knihu odkládat, abych potichu tleskala Lele Geislerové, která je jejich autorkou. Bez ní a bez těch ilustrací by ta kniha nemohla existovat. Nebyla by potom tou úžasnou věcí, kterou si budete schovávat a ve chvílích smutku vytahovat, opatrně listovat a vychutnávat si každičký obrázek a tah štětce. Možná přeháním (a asi určitě to tak vypadá), ale zatím se z toho ještě nemůžu vzpamatovat. Tímhle odstavcem jsem chtěla říct, že knihu musíte mít už jenom kvůli těm ilustracím.

P.S. ilustrace

Obsah

Samotný obsah knihy musím hodnotit kladně. Ale jsem si 100% jistá, že kdybych byla v jiné životní situaci a rozpoložení, hodnotila bych ji jinak. Přijde mi, že u téhle knihy jde hodně o to, jak se cítíte a jak moc jí dovolíte, aby vás ovlivňovala. Každopádně je skvělá a má v sobě všechno – radost, smutek, lásku, rodinu, sex, nakupování, jídlo, jídlo a ještě trochu jídla. Aňa dokáže s naprostou lehkostí mluvit o tématech, které každá z nás řeší. Odhaluje i své soukromí a své vnitřní pocity a musím říct, že je moc fajn zjistit, že i tady tihle lidé – čti herci, zpěváci, celebrity – se trápí s naprosto stejnými věcmi jako my. Často mě Aňa svou upřímností a tím, jak dokonale dokázala některé situace popsat, dohnala až k slzám. To třeba když mluvila o tom, jak moc miluje svou rodinu a svého partnera. Někdy jsem se zase musela usmát a souhlasně pokývat hlavou, protože popisovala přesně ty situace, které každodenně prožívám. Třeba to, když popisovala složitost žen a jejich myšlení. Kniha pro mě osobně měla ale zásadní chybu – PRAŽŠTINU. Už tak je to pro mě jedna z nejbolestivějších stránek mého nového života v Praze. Ale takhle mi zasahovat do knižního zážitku? Ts! 😀 A tímhle odstavcem jsem zase chtěla říct to, že pokud překousnete Aninu pražštinu, tak i obsah je něco vyjímečného, co byste si měli přečíst.

P.S. ana geislerova 2

Autorské čtení

Zrovna když jsem dočetla knihu, rozplývala se nad ní a spamovala s ní na všech sociálních sítích, pořádal Supraphon v Praze autorské čtení ke knize a audioknize P.S.. Na autorském čtení jsem si nejen vybojovala božský autogram – mimochodem Aňa podepisuje velmi originálně a každý si odnášel jiného panáčka – ale taky jsem se přesvědčila o tom, že Aňa je ranařka, že většina věcí v knize je opravdu upřímně napsaná a taky že jsem fakt ráda, že jsem si knihu přečetla a překonala svou „neženskost“ 😀 Ven se taky dostala informace o tom, že budou navazovat ještě další dvě knihy, které se ponesou v podobném duchu. A ta druhá je už prý v přípravě!

P.S. Ana - autogram

Více fotek z autorského čtení můžete vidět tady – ale žádnou slávu nečekejte, přes ty dvoumetrové fotografy jsem neměla šanci nic moc vyfotit. 

Sečteno podtrženoP.S. od Ani Geislerové byla první knihou, kterou jsem v roce 2016 četla. Byla taky tou nejlepší možnou knihou, kterou jsem mohla po dlouhé čtecí odmlce vzít do ruky. Hodně mi pomohla a moc jsem si ji užila. Doporučuju ji teď kudy chodím a obzvláště pak pánům, kteří by rádi potěšili své drahé polovičky. Myslím si totiž, že tahle kniha potěší, i když třeba obsah úplně nesedne. Protože mít tenhle skvost v knihovničce na očích, to stojí za to!

Četli jste ji? Jste z ní taky tak paf?

Napište mi.

Dee 😉

Sledujte mě také na Facebooku 😉

Omalovánkám odzvonilo, teď je tady kreativní kreslení

Omalovánkám odzvonilo, teď je tady kreativní kreslení

To si tak ráno jedete výtahem do práce, podívate se před sebe a vidíte nejvtipnější teaser na knihu. Rozhodnete se teda zaběhnout o patro níž k redaktorce a vyprosit si od ní první výtisky. No a potom už jenom sedíte o víkendu na zemi a malujete si jako v první třídě 😀 

Gemma Carroll doodling vital

Tak takhle nějak probíhala moje cesta za skvělými knihami od Gemmy Carrollové. Kreativní kreslení pro pejskomily a Kreativní kreslení pro kočkomily jsou dvě knihy, které vám doma chybí, když se zrovna o víkendu nudíte. Nebo když vaše dítě zlobí. Nebo když zrovna nechcete psát diplomku (!!!). A nebo když vás z ničeho nic přepadne chuť něco tvořit, ale víte, že sami od sebe byste toho moc nezvládli. Gemma je americká kreslířka a ilustrátorka, která má na svědomí už pár takovýchhle knih. Její největší inspirací je její mopsík, o kterém první knihy byly. 

Gemma Carroll website

Samotné zpracování obou knížek je tak roztomilé, že je hřích si je nepořídit. Obě jsou určené všem milovníkům zvířátek a o to víc těm, kteří milují psy a kočky. No a pokud máte doma mazlíčka, který spadá do jedné z těchto čtyřnohých kategorií, je pro vás jedna z knížek vlastně povinností.

Velký bonus obou knížek spočívá v tom, že nejde jenom o rutinní překreslování podle instrukcí, ale pobavíte se i velmi vtipným překladem a doplňujícími ilustracemi. Dozvíte se například, jaké psichty umí psi udělat nebo kolik různých výrazů jsou schopné kočky vykouzlit. Tyto stránky slouží pro zasmání, ale i pro inspiraci k vašemu dalšímu tvoření. Můžete kreslit přímo do knihy, nebo na papír a dokonce i na hrnek, což je jedna z doporučených aktivit – výroba vlastního kočičího nebo pejskového hrnku.

Gemma Carroll doodling cat

Knihy Gemmy Correllové jsou plné jejích úžasných, ale i trochu ztřeštěných ilustrací, kterými nás postrkává k odproštění se od zaběhnutých představ o kočkách a psech. Nemělo by vás tak zaskočit, že kočky a psi jsou v knize v oblečení a kostýmech, v čepicích, jedou na horské dráze, jsou v pohybu, nebo ležící, a taky spící. Autorka nám ukazuje, co všechno je možné s tužkou v ruce.

Abyste se ale necítili odstrčení (a netalentovaní), naučí vás krok po kroku některá plemena koček i psů nakreslit. V knize máte na zkoušení dostatek prostoru. A když zvládnete základ, kreativitě se meze nekladou. Můžete po vzoru Gemmy kreslit své mazlíčky v roztodivných situacích a slibuji vám, že se stoprocentně nasmějete!

Gemma Carroll doodling dog

Sečteno podtrženo – Knihy Kreativní kreslení pro kočkomily a pejskomily jsou skvělou a vítanou změnou od všech těch omalovánek a spojovaček. Myslím si, že se u nich vyřádí každý, takže se určitě nebojte po knihách sáhnout, i když si zrovna s pastelkami a papírem nerozumíte. Z vlastní zkušenosti vám musím prozradit, že často právě ty nepovedené kresby jsou nejroztomilejší a nejvtipnější. A o to jde!

Baví vás tyhle kreativní šílenosti, nebo raději zůstanete hezky u písmenek a příběhů? 

Dejte vědět 😉

Dee

Sledujte mě také na Facebooku 😉