Vyberte stránku
Aristokratka ve varu

Aristokratka ve varu

Evžen Boček je (nyní) velmi známý český spisovatel, který se nenápadně dostal do povědomí právě sérií o aristokratce Marii. První kniha Poslední aristokratka vyšla v roce 2012 a dostala ocenení nejhumornější knihy roku. Knihu jsem četla a byla dobrá. Potom ale přišla audiokniha od OneHotBook v podání Veroniky Kubařové a ta mě teprve dostala do kolen. Veronika vdechla aristokratce Marii ještě o trochu více humoru a všem ostatním postavám o trochu více té pravé české povahy a vytvořila tak něco, co několikrát předčilo knihu a strhlo mě i mé okolí. 

Mimochodem – to, jak moc se stala Poslední aristokratka v Česku oblíbenou, dokazuje i divadelní adaptace Divadlem Na Jezerce.

Jelikož v té době, kdy vyšla první audiokniha už byla napsaná druhá kniha Aristokratka ve varu, bylo téměř jisté, že se velmi brzy objeví i druhá audiokniha. A já se tentokrát rozhodla počkat na audioknihu a užít si ten příběh jenom v audio podobě. A neudělala jsem chybu!

Aristokratka_ve_varu_3D_OneHotBook

Aristokratka_ve_varu_Evžen_Boček_divider_post

OneHotBook přinesl před Vánocemi druhou audioknihu opět v podání Veroniky Kubařové. Druhý díl navazuje na předchozí, ale nebojte se. Hned první kapitola je tady pro ty, kteří knihu nečetli nebo četli, ale už si postavy a příběh nepamatují. Zopakujete si tak jednotlivá jména a pojmy, které se v prvním díle objevily a jsou pro Kostkovi stěžejní.

Stejně jako v prvním díle je průvodcem audionkihy poslední aristokratka rodu Kostkových – Marie Kostková z Kostky. Popisuje svůj každodenní život na Kostce, který by se snad mohl zdát i nudným, ale díky jejímu otci hraběti, zahradníkovi, kastelánovi, kuchařce, guvernantce a paní správcové, jde o naprosto jedinečný zážitek. Jejich povahy, nálady, zvyky a hlavně vyjadřování, musí rozesmát snad každého. A ono vůbec nevadí, že jenom sekají trávu, nebo vaří pro zájezd hladových turistů. Ehm..teda muflonů.

Největší událostí druhého dílu je velká sláva v Karlových Varech. Jde o každoroční slet aristokracie z velkého okolí a Kostkovi jsou tentokrát pozváni taky. Pokud si z prvního dílu pamatujete, jak moc se Kostkovi „chovají“ jako aristokracie a jak moc Mariin otec hlídá každou korunku, musí vám být jasné, že výlet na tuhle snobskou akci bude jedna z nejlepších částí celé audioknihy. O to víc, když se hraběnka Kostková dozví, že letos se má účastnit i její největší vzor, idol a modla – Lady Diana

V pozadí taky pokračuje i skrytý románek Marie a mladého aristokrata Maxe Launa. Tomu se ale Boček věnuje jen tak bokem (haha) a moc se toho teda nedozvíme. Což je celkem škoda, ale zase potom by se z knihy stal romantický blábol a to raději tu zvědavost přežiju. 

Hlavními postavami, krom těch tradičních, které na Kostce žijí, patří opět Helenka Vondráčková a kníže Schwarzenberg. Těch je tam zase až moc a Helenka je dokonce stěžejní postavou celé jedné příhody. Tentokrát se k nim, co se četnosti týče, přidala ještě Princezna Diana. I podle toho jde poznat, že kniha je zasazena do trošku starší doby, kdy Lady Diana ještě žila. Je celkem vtipné číst o mladých princátcích a o záměrech hraběnky Kostkové 😀 Víc už spoilerovat nebudu.

Aristokratka_ve_varu_Evžen_Boček_divider_post

Jak už jsem naznačila, audiokniha Aristokratka ve varu se zase povedla. Je to neskutečně vtipný příběh, podaný mým asi nejoblíbenějším audioknižním hlasem. Na duo Boček + Kubařová prostě vsadím všechno, co mám.

Veronika_Kubarova_OneHotBook_aristokratka_recenze

Kniha i audiokniha je skvělým materiálem pro všechny, kteří si chtějí zpříjemnit den. Pokud vám nevadí, že se budete přiblble usmívat v tramvaji, tak si myslím, že máte o veselá rána postaráno. Doporučila bych to taky všem, kteří se v tom novém roce nějak nemůžou dostat do té správné čtecí nálady, jsou nervní a mají pocit, že toho musí stihnout hrozně moc. Tahle jednohubka vás skvěle rozchodí, uklidní a připraví na další skvělé knižní a audioknižní kousky 😉 

Audioknihu jsem darovala babičce na Vánoce a budu ji darovat dalším lidem i v budoucnu, protože tenhle dárek prostě neomrzí. Pokud máte ve svém okolí někoho, koho budete v blízké době obdarovávat – dejte na můj tip. Nešlápnete vedle.

Aristokratka_ve_varu_Evžen_Boček_divider_post

Sečteno podtrženo – Audioknize jsem dala 4 hvězdičky a to asi hlavně kvůli tomu, že první díl byl prostě o trošku lepší. A taky kvůli přemnožené Helence a knížeti. Ale jinak se nebojte a dopřejte si necelé 4 hodiny krásného českého humoru. Věřím, že i po poslechnutí se budete na Kostku rádi vracet. 

Dee

Sledujte mě také na Facebooku 😉

Jsou světla, která nevidíme

Jsou světla, která nevidíme

Víte, jak poznáte skvělou knihu? U mě je to třeba tak, že i když má bambilion stránek a já nemám ani minutu volného času, tak ji dokážu přečíst během několika dní. 

A přesně taková je kniha Anthonyho Doerra Jsou světla, která nevidíme. Anthony Doerr je americký spisovatel, který už za sebou má pár krátkých knih a příběhů. Ale až tahle fenomenální kniha mu přinesla slávu, peníze (možná) a taky získala ocenění Pulitzerovy ceny za rok 2015. V originále byla vydaná v květnu 2014 a k nám se dostala až letos. Ale myslím si, že počkat si na ni, se opravdu vyplatilo. 

Kniha je z válečného období a popisuje příběhy dvou hlavních postav – Marie-Laury a Wernera

MArie-Laura All the lights we cannot see

Když je Marii-Lauře 6 let oslepne a je odkázaná na svého otce – jediného rodiče, kterého má. Ten ji postaví miniaturní model jejich čtvrti, aby si ho mohla nastudovat a v budoucnu se uměla po ulicích pohybovat sama. Otec pracuje v Přírodovědném muzeu jako klíčník a Marie-Laura tam s ním často chodí. Učí se od vědců o všemožných zázracích světa, zamiluje si podmořský svět a potvůrky, které tam žijí a dozvídá se i tajemství, které muzeum bedlivě střeží. Pak přijde ale válka a v roce 1940 Němci obsazují Francii. Marie-Laura je nucená se svým otcem uprchnout do pobřežního města Saint-Malo, kde žije otcův prastrýc. Až zde se Marie-Laura dozvídá, že z Paříže si neodnesli jenom vzpomínky, ale také velké tajemství, které její otec dostal od muzea za úkol střežit. 

werner all the lights we cannot see

O kousek dal v Německu vyrůstá v sirotčinci Werner se svou sestrou. Jejich otec zemřel v dolech a jak to tak vypadá, Wernera čeká podobný osud. Je ale od malička hrozně zvídavý. Když jednou najde rozbité staré rádio, rozhodne se, že ho opraví. Podaří se mu to a zjišťuje, že vrtat se v rádiích a opravovat je, ho hrozně naplňuje. A i když je to zakázané, celý sirotčinec se vždycky večer sejde, poslouchá hudbu a také tajemné vysílání nějakého Francouze. S postupem času se ukazuje, že Werner má opravdu velký talent a díky němu se dostane na elitní Vojenskou akademii pro Hitlerjugend a stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. I přesto, že je Werner rád, že se dostal do světa a může dělat to, co ho baví, uvědomuje si, že ne všechno je správné. A když se dostane do Saint-Malo, aby odhalil tajné odbojové vysílání, bude se muset rozhodnout, jestli poslechne rozkazy, nebo své svědomí.

Kniha má 534 stran a je v hardbacku. Obálka je nádherná, stránky krásně voní a celkově je to zážitek ji číst. Horší už je to potom s cestováním, taháním té bichle a hlavně opatrování ji od vnějších vlivů 😀 Každopádně to za to všechno stojí. Celý příběh je napsaný v hooodně krátkých kapitolách. Jakože třeba jednostránkových kapitolách. Taky se střídá pohled Marie-Laury a Wernera. Tenhle typ knih se mi čte hrozně dobře a jsem za něj moc ráda. Příběh utíká, můžete do něj kdykoliv znovu naskočit, ale taky ho můžete kdykoliv přerušit. Prostě ideální na cestování. Tady u téhle knihy si opravdu můžete říct, ještě jednu kapitolu, protože to do té příští zastávky určitě stihnete. 

Kniha do vlaku Jsou svetla ktera nevidime

Příběh Marie-Laury a Wernera mi v něčem připomínal dvojici Liesel a Rudyho ze Zlodějky knih. Taky šlo o důkaz toho, že ať už se děje cokoliv, tak přátelství a lidskost je to nejčistší a svým způsobem nejjednoduší, co na světě zůstane. I přes válku a utrpení. A stejně jako Zlodějka knih, i tahle kniha ve mě zanechala hrozně moc emocí. Velkou roli (tu úplně největší) v tom samozřejmě hraje autor. Doerr dokázal neskutečně citlivě popsat osudy jednotlivých postav. Dokázal vytvořit i záporáka, se kterým se v příběhu setkáte. Hlavně ale dokázal to, že díky jeho slovům jste se do Marie-Laury a Wernera bezmezně zamilovali. A kdybych ho měla k někomu přirovnat, tak by to opět byla moje milovaná Rowlingová. Prostě jsem žila v obrovském příběhu, užívala si písmenka, slova, věty a v konečné fázi jsem i přes pár škobrtnutí uměla říct, že jsem přečetla nádhernou a skvěle napsanou knihu. 

vetsi lepsi jsou svetla ktera nevidime

I když bych knihu doporučila všem, tak vám řeknu něco i o tom mém malinké zaškobrtnutí. Prvních 200 stránek bylo úžasných a bavilo mě dostávat se do příběhu a dozvídat se o Marii-Lauře i o Wernerovi. Pak ale přišlo dalších 200 stránek, které byly jako za trest. Život v Saint-Malo a výcvik na akademii. Ale ke konci, když už se válka dostala do celé Francie a Werner chytal odbojáře jsem těch 150 posledních stránek nemohla odložit. Tím jsem chtěla říct – nebojte se, když vás to chvilkama nebude bavit. Kniha jako celek je úžasná a určitě nebudete litovat toho, že jste se do ni pustili. 

jsou svetla ktera nevidime

Takže tak. Knize jsem dala čtyři a půl hvězdičky a jsem z ní nadšená. Určitě by si ji měli přečíst ti, kteří mají rádi historické a válečné období. Ale také ti, kteří mají rádi zvláštní a dojemné příběhy. Nebo ti, kteří rádi čtou příběhy slepých. Jakože vážně. Divili byste se, jak moc je zajímavé mít hlavní hrdinku slepou. Člověk si neuvědomuje, jak moc se tím může příběh změnit. 

Jelikž stojíme před Vánocemi dovolím si doporučit knihu ještě všem těm, kteří tápou nad tím, jaký dárek/knihu, budou dávat pod stromeček. Kniha je naprosto ideálním společníkem na dlouhé zimní večery. Je to taková ta kniha pro (téměř) všechny. Prostě si myslím, že s ní nešlápnete vedle. 

šipka

Sečteno podtrženo – Jsou světla, která nevidíme je jedna z dalších knih, které si budu z roku 2015 opravdu pamatovat. Je to docela dost možná jedna z dalších knih, které si ještě jednou v životě přečtu. Je to kniha, kterou se nebudu bát doporučit každému, kdo bude chtít velký kus příběhu, který ho zabaví na delší dobu. Prostě win-win pro všechny. 

Za mě asi všechno 🙂

Užívejte si tyhle dlouhé večery, které jsou jako stvořené pro čtení.

Dee

Sledujte mě také na Facebooku 😉

Dokonalý příběh o chemických reakcích

Dokonalý příběh o chemických reakcích

Nemůžu říct, že by Marťan byl úplně mimo moje oblíbené žánry, ale rozhodně nepatří mezi to, co čtu nejčastěji. Podle Goodreads je to čistokrevná sci-fi s přemírou odborných termínů z fyziky, chemie, biologie ale taky technologie, vesmírologie a já nevím čeho všeho. To fakt nezní jako zábava.

ADD_GR-Martan

Jenže…z Marťana se vyklubala naprosto geniální kniha, která pro mě bude nejlepší knihou tohoto léta, možná celého roku.

Kniha byla první vydanou knihou amerického autora Andyho Weira. Poprvé ji vydal sám jako e-knihu a to už v roce 2011. Začal ji dávat po jedné kapitole na svůj web. Jenže fanoušci vycítili úžasnost příběhu a vyprosili si ji ve formátu na Kindle. Tak ji Weir dal na Amazon za symbolických 99 centů. Za tři měsíce se prodalo 35 000 kusů a to už začalo zajímat i nakladatelství. V roce 2014 si pak Crown Publishing koupilo na knihu práva za více než 100 000 dolarů a vydalo ji znovu. No a potom už začíná ta šílenost, kterou známe my.

Jak říká anotace, Mark Watney je jedním z prvních lidí, kteří se prošli po Marsu. Bohužel pro něj, je ale asi jediný, kdo bude nucen na Marsu i žít a hlavně – přežít. Když Mars zasáhne prašná bouře, posádka se přesunuje do modulu a Mark to nějak nezvládne. Všichni ostatní si myslí, že zemřel a se smutkem odletí. Jenže potom se Mark probudí. Sám. Vybaven tím, co posádka na planetě nechala, svými znalostmi, ale hlavně selským rozumem, optimismem a velkou dávkou sebeironie, se snaží vymyslet plán, který ho dostane domů. Nebo minimálně upozorní někoho, že jakože nechali člověka na Marsu. 

Marťan byl maximálně zábavný, napínavý a jednoduše skvěle napsaný. Ano, objevovala se tam spousta termínů, kterým jsem prostě nerozuměla, ale to vůbec nevadilo. Velké plus knihy bylo to, že pro někoho, kdo o Marsu a vesmíru in general toho zas tak moc neví, to bylo 100% uvěřitelné. Byla jsem přesvědčená o tom, že všechno, co Mark na Marsu prováděl, by bylo prověditelné a reálné. 

Mark on Mars

Po přečtení jsem Marťana začala doporučovat každému, koho jsem potkala. A i když je kniha prolezlá chytrolínskýma kecama doporučila bych ji možná i babičce. Ta atmosféra a příběh přestřelí všechno ostatní. A nebojte se! Pokud se vám nebude začátek zdát, vydržte ještě chvilku. V polovině to začne být ultra napínavé a bude se vám to tutově líbit. A pokud jste nějaký divný mimozemský druh a pořád vás to nevezme, tak se vsadím, že nakonec knize stejně dáte minimálně 3 hvězdičky. 

Marťana jsem četla na dovolené, kde bylo vedro, vlny, sluníčko, zmrzlina, ovoce, krása a já nevnímala nic – jenom ten příběh. Fakt to bylo super a přečetla jsem to skoro na jeden nádech.

Když se tak na tu recenzi dívám, je vlastně úplně zbytečná. Stejně opakuju jenom jednu a tu samou věc dokola – KNIHA JE SUPER!!! A pokud jste ji ještě nečetli, tak nemůžete jít do kina předtím, než to napravíte. Teda jakože beru to tak, že naprosto každý chce ten film vidět, no ni? 

Sečteno podtrženo – Marťan je prostě událost roku. A je jedno jestli jde o knihu, nebo o film (který doufám, bude minimálně stejně tak dobrý). Jediné mínus dávám za českou obálku, která mě prostě štve, ale četla jsem to na Kindlu, takže jsem to přežila. Víc k tomu nemám co říct. 5/5. Pecka. Must have. Howg.

Tak na co jako čekáte?

Běžte!

Dee

Sledujte mě také na Facebooku 😉

MArs 2

Hrozivý příběh Mengeleho dvojčat

Hrozivý příběh Mengeleho dvojčat

Jednou jsem slyšela, že někdo nerad čte knihy s tématikou Holokaustu, protože mu to přijde všechno na stejné brdo. Ono se to tak sice může zdát, ale pravda to určitě není. I když jde o jedno období v naší historii, každý jednotlivý člověk, který se do něj dostal, měl jiný příběh a jiný osud. Takže se určitě nebojte sáhnout po každé knížce, která o Holokaustu je – slibuju, že bude něčím jiná, zvláštní, zajímavější, více emotivní, více zdrcující. A právě příběh Evy Mozesové Korové a jejího dvojčete je ten stejný, ale jiný příběh, na který se díky této knize nikdy nezapomene.

Recenze je jeden velký SPOILER, ale to u těchle knih nehraje až takovou roli, ne?

Eva a Miriam byla identická dvojčata. Jejich život, i příběh celé knihy, začíná v malé vesnici Port v rumunské Transylvánii. Měly ještě dvě starší sestry, přísného, pobožného otce a velmi chytrou matku. Byli jedinou židovskou rodinou v Portu, ale nikomu to nevadilo. Otec byl váženým občanem a lidé věděli, že u něj vždy najdou pomoc. Matka zase hodně a ráda pomáhala ostatním ženám, protože jako jedna z mála byla učená a uměla číst. Vlastnili dům a zahradu a měli se dobře. Eva s Miriam chodily do školy s ostatními dětmi a jejich víra nikdy nebyla v cestě přátelství. Jejich nejlepší kamarádka byla dokonce dcera starosty, která byla křesťanka. Jejich život se zdál být ideální. Až do doby, kdy začali pociťovat příchod války.

Eva a Miriam Mozes

Změny přišly v roce 1940, kdy se Rumunsko dostalo pod nadvládu Maďarů. S příchodem Maďarů se změnila nálada ve společnosti a také i postoj vůči Židům. Eva s Miriam byly ve škole šikanované. Děti se jim vysmívaly, učitelky je přehlížely a do toho všeho se musely učit o tom, jak hrozní Židé jsou, jak je chytit, zničit, zabít. Pro desetileté dítě asi nic moc téma.

Otec už předtím, než Maďaři přišli, uvažoval o tom, že by s rodinou emigroval do Izraele. Jenže matka, která měla v Rumunsku svou rodinu, o tom nechtěla slyšet. Když už začal být tlak společnosti neúnosný a nebezpečí za dveřmi, svolila. Už bylo ale pozdě.

V roce 1943 přišel odsun. Celá rodina byla nekomrpomisně odsunuta do ghetta. Nikdo z vesnice jim nepomohl, nikdo se na ně ani nepodíval. Jako kdyby nikdy nebyly sousedé, přátelé, známí. V ghettu žila celá rodina ve stanu. Matka byla těžce nemocná a přežila pravděpodobně jenom díky tomu, že si z domu odnesli co nejvíce oblečení a jídla. V ghettu bylo celkově okolo půl milionu maďarských Židů, kteří byli poté postupně odváženi do koncentračních táborů.

Po příjezdu do Osvětimi byli všichni vězňové rozděleni do dvou řad. Když došlo na Evinu rodinu, Josef_Mengele
zeptal se SS voják jejich matky: „Jsou to dvojčata?„. Odpověď ano, bylo to poslední, co Eva a Miri
am od matky slyšely a bylo to také naposled, co viděly svou rodinu. Tato odpověď je sice odtrhla od rodiny a přinesla spoustu utrpení, ale také jim zachránila život.

Díky tomu, že Eva a Miriam byly dvojčata, se dostaly do experimentální skupiny Dr. Mengeleho, aneb Anděla smrti. Dr. Mengele byl fascinován dvojčaty a byl posedlý zjišťováním, jak se jednotlivá
dvojčata ovlivňují, jestli mají společného víc, než jen vzhled a jak je možné tohle všechno využít. Těch pár kapitol, které se věnují jeho experimentům, jsou šílené. Popisovat je nebudu, na to by nemusel mít každý žaludek. Na druhou stranu se musí nechat to, že díky tomu, že měl Mengele o dvojčata takový zájem, udržoval je při životě. Nechal jim jejich vlastní oblečení i dlouhé vlasy, dostávaly více jídla a mohly být spolu.

Naštěstí, díky síle obou sester, se obě dožily sovětského osvobození. Bohužel však byly ze své rodiny jediné, které měly toto štěstí. Když se po několika letech vrátily do své rodné vesnice, nepoznávaly nic. Už to nebyl domov. Rozhodly se tedy žít se svou tetou, která jim však nikdy nebyla tak blízká, jako vlastní rodina. Když byly obě dostatečně staré na to, aby mohly požádat o vízum, rozhodly se splnit otcovo přání a emigrovat do Izraele. Tam se konečně cítily lépe. Byly volné a mohly začít od začátku.Eva Mozes Kor

Eva Mozes Kor stále žije. Jezdí po USA a vypráví svůj příběh. Její dvojče Miriam bohužel na následky experimentů zemřela v roce 1993. Hlavně pro ni Eva napsala svou knihu, kterou byste si také měli přečíst. Víte, jak jsem na začátku říkala, že ne všechny holokaustové knihy jsou stejné? Tak tahle to opravdu splňuje.

Miriam Mozes dies

Já osobně jsem o Andělovi smrti ještě nikdy nic nečetla. Není to bůhvíjak příjemné čtení, ale člověk se toho hodně dozví. Zjistí, čeho jsou lidé schopní, jak rychle a jednoduše ztratí lidskost a jak silná dokáže být vůle přežít. Kniha byla celkem krátká a přečetla jsem ji v jednom sezení. Přinesla mi ale tolik emocí a informací, že jsem ji o moc delší ani nepotřebovala. Představu mám jasnou a nevím, jestli potřebuju podrobnější popisování toho, co se s dětmi dělo.

Knihu Děti, které přežily Mengeleho určitě doporučuju všem. Do jednoho. Má málo stránek, čte se rychle a je dobře napsaná. Není jediný důvod, proč by se někdo nechtěl dozvědět o tom, co se tady kdysi dělo. Beru to jako povinnost vůči těm lidem, kteří nikdy nic neudělali a byli vytrženi ze svého života a nemilosrdně zabiti nebo použiti jako laboratorní krysy. Je to hodně smutné a hodně poučné. Hlavně i v této době, kdy se často zapomíná na to, že lidé jsou lidé, no matter where they come from.

Sečteno podtrženo – kniha je must read.

Dee

Sledujte mě také na Facebooku 😉

Seznamte se s Dalím a Warholem

Seznamte se s Dalím a Warholem

Začít spolupráci s nakladatelstvím je vždycky skvělé. O to lepší to je, když díky tomu narazíte na knihy, které byste v knihkupectví možná přehlídli.

Přesně takhle začal můj příběh s nakladatelství Grada. K recenzi jsem si vybrala knihy ze skvělé série, kterou jste už mohli vidět u mě na Facebooku a Instagramu. Jde o sérii Seznamte se:, kterou má na svědomí Catherine Ingramová a Andrew Rae.

Catherine Ingramová je kunshistorička na volné noze. Žije se svou rodinou v Londýně, vede kurzy v Tate Gallery a působí jako soukromý asistent v South London Gallery. Andrew Rae je ilustrátor a člen ilustrátorského kolektivu Peepshow. Stejně jako Catherine, žije a pracuje v Londýně. Společně pracovali na sérii This is: a představili tak světu monografie umělců jako je Dalí, Warhol, Pollock, Gauguin nebo Bacon. A Grada vydala hned dva z nich a to Dalího a Warhola.

Dali

Začala jsem s knihou Seznamte se: Dalí a nemohla jsem se rozhodnout lépe. Už v knize jsou totiž odkazy na Warhola a tak nějak na sebe vlastně navazují, takže thumbs up for me. Kniha popisuje Dalího život od začátku až do konce. Kromě klasického textu najdete v knize spoustu ilustrací, komiksů a podrobnějších vysvětlení jeho obrazů. Pochopí to naprosto každý, takže pokud jste se s Dalím ještě nesetkali, máte jedinečnou příležitost. A víte co? Není vůbec nic špatného na tom, že neznáte Dalího, že neznáte jeho díla a jeho život. Já ho do minulého roku taky zas tak moc neznala. Věděla jsem o něm, že měl knír. Bezva… 😀 Potom jsem si ve škole napsala na seminárku o Dalím a hned to bylo lepší. A zjistila jsem, že ten pán je dosti zajímavý a že se o něm chci dozvědět víc. A teď jsem dostala další příležitost a ta byla skvělá.

Věděli jste třeba, že Dalí navrhl logo lízátek Chupa Chups? Nebo že hrozně rád jedl malé ptáčky? I s peřím a tak? Eww… To jsem možná ani vědět nepotřebovala 😀

Warhol

Jako druhá se ke mě dostala kniha Seznamte se: Warhol. A tady to byl úplně stejný příběh. A ne, nestydím se za to, že jsem ani o Warholovi zas tak moc nevěděla. Marilyn, banán, polívka, pop-art. To bylo všechno. A tahle knížka mě zase vzala od narození až po smrt a teď už mi to všechno dává smysl. Opět příběh doprovázely skvělé ilustrace, komiksy a reprodukce jeho děl. 

Věděli jste že Warhol přežil svou smrt? Že natáčel neskutečně nudné filmy a miloval celebrity?

Teď už nebudete jenom přitrouble kývat, když o těchhle dvou bude někdo mluvit. Teď už budete vědět a budete se moci zapojit 😉

Co je skvělé na téhle sérii, je to, jak se jednotlivé obálky doplňují. V knihovničce, na stole, v posteli. Kdykoliv jsou společně, vypadají naprosto dokonale. Doufám, že se Grada rozhodne dovydat i zbytek série, protože by byla škoda, přijít o další příběhy slavných umělců a o další nádherné knihy.

Knihy pro mě měly jenom dva mínusy. První byly černé okraje u reprodukce slavných děl. Nějak jsem je vždycky zvládla zapatlat a ono to šlo potom hrozně moc vidět. Ale možná mám prostě jenom divné ruce 😀 Druhý mínus je už doopravdický a trochu smutný. Jde o grafické zpracování komiksových částí. Jde vidět, že české verze se předělávaly tak, že se vložily bílé čtverečky s překladem do původních bublin. No a hodně z nich se překrývá s konturou. To mě prostě štvalo a vypadalo to fakt divně.

ALE…kromě toho je tahle série skvělý nápad a jsem hrozně ráda, že se Grada rozhodla do tohohle projektu jít. Doufám, že jí to vydrží.

Sečteno podtrženo – za mě je to naprostá bomba. Hvězdičku dolů jsem dala jenom za české grafické přetvoření. Pokud se chcete dozvědět něco o životě těchto dvou umělců, není lepší cesta. Na každé stránce je nějaký obrázek, nějaká bublina, prostě něco, co vám pomůže užít si tenhle životopis stejně jako beletrii nebo komiks. Takže, jděte do toho 😉

A pokud vás nepřesvědčila recenze, možná zaberou ukázky zpracování:

Přežijte tohle zamračené a studené počasí, dejte si čaj a ponořte se do knihy. 

Mějte se fajn. 

Dee 🙂

Sledujte mě také na Facebooku 😉

„Ani ve scrabblu neexistuje slovo, který by vyjadřovalo, jaká je tahle knížka“

„Ani ve scrabblu neexistuje slovo, který by vyjadřovalo, jaká je tahle knížka“

Další z knih, kterou pronásledoval ohromný buzz. V zahraničí, u nás, na blozích, na Goodreads…prostě všude. Abych pravdu řekla, ani jsem nevěděla, o čem kniha je, ale věděla jsem, že ji musím číst. Jo, tohle je síla marketingu.

Kniha Ostrov lhářů od E. Lockhart, v originálu We were liars, vyšla v roce 2014 v USA a ihned se stala hitem. Desítky překladů, ocenění a hlavně sláva na internetu, provázela tuhletu, celkem krátkou, YA záležitost. U nás kniha vyšla u Nakladatelství Host a má 264 stran. Sehnat se dá i v e-verzi a osobně si myslím, že by stálo za to mít i audioverzi. Co na to OneHotBook?

ADD_GR_ostrov_lharu

Sinclairovi jsou tradiční americká rodina. A tím tradiční myslím stará, bohatá, bílá, demokratická, blonďatá, majíce houf čistokrevných psů a vlastní ostrov Beechwood. A přesně na tomto ostrově se odehrává příběh první vnučky Cadence a jejich Lhářů – Mirren, Johnny, Gat. Už od malička tvoří nerozlučnou partu, která se každé léto setkává na ostrově Sinclairových, koupe se v moři, hraje tenis a užívá si přepychu a pohody. Když jim je 15, přijde nehoda. Jediné, co si Cadence pamatuje, je moment, kdy ji rodina najde promoklou na pláži s bolestí hlavy. Nic víc neví, Lháři s ní nekomunikují, cítí se osamocená a potýká se s hroznou migrénou. Musí skončit se školou a dokonce se ani nepřidá ke Lhářům další léto na prázdniny na ostrově. Pak se ale její stav zlepší natolik, že ji máma dovolí na Beechwood přijet. A to léto je pro Cadence opravdu nezapomenutelné. 

Když jsem všude viděla hlášku: „Když se vás někdo zeptá, jak to skončí – LŽETE!!!“, úplně jsem nevěděla, co si o tom myslet. Teď už to ale chápu. Konec je šílený. V druhé polovině příběhu sice budete mít pocit, že něco nehraje a něco se prostě stát musí, ale tohle? Já osobně jsem to ale až do posledních stránek nečekala.

we-were-liars-map

 

Knížce jsem dala 4 hvězdičky a to z důvodu, že pro mě nebyla úplně kulervoucí. Je pravda, že jsem ji četla o tom horkém víkendu, kdy jsem neměla dost energie ani na to držení čtečky, ale taky to bude tím, jaký měla kniha ohlas. Čekala jsem, že se z toho prostě po**ru 😀 A jako bylo to super a asi jsem podobnou knížku ještě nečetla, ale nebude to ta, na kterou dlouho nezapomenu. Styl psaní byl hodně zajímavý, netradiční, zkratkovitý a nutil pokračovat. 

Báječná rodina Sinclairových.
Soukromý ostrov.
Velice bystrá dívka, se kterou
je něco v nepořádku.
Skupina čtyř přátel — Lhářů —,
jejichž přátelství začne být destruktivní.
Revoluce. Nehoda. Tajemství.
Lži a další lži.
Pravá láska.
Pravda.

Sečteno podtrženo – Ostrov lhářů stál za to. Byl zajímavý, netradiční a hlavně – prázdninový. Takže ideálka na to, abyste si ji koupili na nějaký ten víkendový výlet. Doporučuji všem, co mají rádi YA, ale nepotřebují přeslazený příběhy. Všem, kteří se rádi zamyslí a nakonec sedí s pusou dokořán a diví se, že neviděli nějaké náznaky dříve. Prostě už tohle nečtěte a kupte si ji – nebudete litovat 😉

Otázka dne tentokrát nebude. Kdykoliv se ale budete bavit o téhle knize s někým, kdo ji ještě nečetl – LŽETE!!!!

Dee