Vyberte stránku

Jednou jsem slyšela, že někdo nerad čte knihy s tématikou Holokaustu, protože mu to přijde všechno na stejné brdo. Ono se to tak sice může zdát, ale pravda to určitě není. I když jde o jedno období v naší historii, každý jednotlivý člověk, který se do něj dostal, měl jiný příběh a jiný osud. Takže se určitě nebojte sáhnout po každé knížce, která o Holokaustu je – slibuju, že bude něčím jiná, zvláštní, zajímavější, více emotivní, více zdrcující. A právě příběh Evy Mozesové Korové a jejího dvojčete je ten stejný, ale jiný příběh, na který se díky této knize nikdy nezapomene.

Recenze je jeden velký SPOILER, ale to u těchle knih nehraje až takovou roli, ne?

Eva a Miriam byla identická dvojčata. Jejich život, i příběh celé knihy, začíná v malé vesnici Port v rumunské Transylvánii. Měly ještě dvě starší sestry, přísného, pobožného otce a velmi chytrou matku. Byli jedinou židovskou rodinou v Portu, ale nikomu to nevadilo. Otec byl váženým občanem a lidé věděli, že u něj vždy najdou pomoc. Matka zase hodně a ráda pomáhala ostatním ženám, protože jako jedna z mála byla učená a uměla číst. Vlastnili dům a zahradu a měli se dobře. Eva s Miriam chodily do školy s ostatními dětmi a jejich víra nikdy nebyla v cestě přátelství. Jejich nejlepší kamarádka byla dokonce dcera starosty, která byla křesťanka. Jejich život se zdál být ideální. Až do doby, kdy začali pociťovat příchod války.

Eva a Miriam Mozes

Změny přišly v roce 1940, kdy se Rumunsko dostalo pod nadvládu Maďarů. S příchodem Maďarů se změnila nálada ve společnosti a také i postoj vůči Židům. Eva s Miriam byly ve škole šikanované. Děti se jim vysmívaly, učitelky je přehlížely a do toho všeho se musely učit o tom, jak hrozní Židé jsou, jak je chytit, zničit, zabít. Pro desetileté dítě asi nic moc téma.

Otec už předtím, než Maďaři přišli, uvažoval o tom, že by s rodinou emigroval do Izraele. Jenže matka, která měla v Rumunsku svou rodinu, o tom nechtěla slyšet. Když už začal být tlak společnosti neúnosný a nebezpečí za dveřmi, svolila. Už bylo ale pozdě.

V roce 1943 přišel odsun. Celá rodina byla nekomrpomisně odsunuta do ghetta. Nikdo z vesnice jim nepomohl, nikdo se na ně ani nepodíval. Jako kdyby nikdy nebyly sousedé, přátelé, známí. V ghettu žila celá rodina ve stanu. Matka byla těžce nemocná a přežila pravděpodobně jenom díky tomu, že si z domu odnesli co nejvíce oblečení a jídla. V ghettu bylo celkově okolo půl milionu maďarských Židů, kteří byli poté postupně odváženi do koncentračních táborů.

Po příjezdu do Osvětimi byli všichni vězňové rozděleni do dvou řad. Když došlo na Evinu rodinu, Josef_Mengele
zeptal se SS voják jejich matky: „Jsou to dvojčata?„. Odpověď ano, bylo to poslední, co Eva a Miri
am od matky slyšely a bylo to také naposled, co viděly svou rodinu. Tato odpověď je sice odtrhla od rodiny a přinesla spoustu utrpení, ale také jim zachránila život.

Díky tomu, že Eva a Miriam byly dvojčata, se dostaly do experimentální skupiny Dr. Mengeleho, aneb Anděla smrti. Dr. Mengele byl fascinován dvojčaty a byl posedlý zjišťováním, jak se jednotlivá
dvojčata ovlivňují, jestli mají společného víc, než jen vzhled a jak je možné tohle všechno využít. Těch pár kapitol, které se věnují jeho experimentům, jsou šílené. Popisovat je nebudu, na to by nemusel mít každý žaludek. Na druhou stranu se musí nechat to, že díky tomu, že měl Mengele o dvojčata takový zájem, udržoval je při životě. Nechal jim jejich vlastní oblečení i dlouhé vlasy, dostávaly více jídla a mohly být spolu.

Naštěstí, díky síle obou sester, se obě dožily sovětského osvobození. Bohužel však byly ze své rodiny jediné, které měly toto štěstí. Když se po několika letech vrátily do své rodné vesnice, nepoznávaly nic. Už to nebyl domov. Rozhodly se tedy žít se svou tetou, která jim však nikdy nebyla tak blízká, jako vlastní rodina. Když byly obě dostatečně staré na to, aby mohly požádat o vízum, rozhodly se splnit otcovo přání a emigrovat do Izraele. Tam se konečně cítily lépe. Byly volné a mohly začít od začátku.Eva Mozes Kor

Eva Mozes Kor stále žije. Jezdí po USA a vypráví svůj příběh. Její dvojče Miriam bohužel na následky experimentů zemřela v roce 1993. Hlavně pro ni Eva napsala svou knihu, kterou byste si také měli přečíst. Víte, jak jsem na začátku říkala, že ne všechny holokaustové knihy jsou stejné? Tak tahle to opravdu splňuje.

Miriam Mozes dies

Já osobně jsem o Andělovi smrti ještě nikdy nic nečetla. Není to bůhvíjak příjemné čtení, ale člověk se toho hodně dozví. Zjistí, čeho jsou lidé schopní, jak rychle a jednoduše ztratí lidskost a jak silná dokáže být vůle přežít. Kniha byla celkem krátká a přečetla jsem ji v jednom sezení. Přinesla mi ale tolik emocí a informací, že jsem ji o moc delší ani nepotřebovala. Představu mám jasnou a nevím, jestli potřebuju podrobnější popisování toho, co se s dětmi dělo.

Knihu Děti, které přežily Mengeleho určitě doporučuju všem. Do jednoho. Má málo stránek, čte se rychle a je dobře napsaná. Není jediný důvod, proč by se někdo nechtěl dozvědět o tom, co se tady kdysi dělo. Beru to jako povinnost vůči těm lidem, kteří nikdy nic neudělali a byli vytrženi ze svého života a nemilosrdně zabiti nebo použiti jako laboratorní krysy. Je to hodně smutné a hodně poučné. Hlavně i v této době, kdy se často zapomíná na to, že lidé jsou lidé, no matter where they come from.

Sečteno podtrženo – kniha je must read.

Dee

Sledujte mě také na Facebooku 😉