Vyberte stránku

No dobrá, možná se najdou horší, ale hrozně mě štve, že si neumím udělat alespoň jednou týdně chvilku na to, abych vám napsala novou recenzi nebo článek. Nápady by byly, ale prokrastinace je prostě silnější než já. A místo toho, abych využila tuhle volnou chvilku a chuť k tomu, abych vám napsala recenzi na jednu z mých prázdninových knížek, píšu článek plný výmluv. Super Dito, gratuluju! 😀

Pojďme se teda podívat na to, co všechno mi o prázdninách bránilo v psaní recenzí. 

ČERVENEC

Červenec utekl nějak moc rychle. Těšila jsem se na to, že budu chodit do práce, číst knihy a psát recenze jako na běžícím páse. Nějak mi to ale nevyšlo a kdybych neodjela s našima na dovolenou, tak se ani k žádné knížce nedostanu 😀 Ale postupně.

Začátek prázdnin se nesl v duchu práce a hrozných veder. Během června jsem si vyrobila bolístku na palci a musela přetrpět asi třítýdenní pooperační belhající fázi. Myslela jsem, že to bude ideální doba k tomu, abych si lehla, odpočinula a dohnala nějaké to čtení. Bohužel/bohudík mě to ale zas tak moc nebolelo, takže jsem hned po prvním týdnu odhopkala do práce. Většina z vás to asi neví, ale v každé volné chvíli brigádničím u rodičů v grafickém studiu/tiskárně/vyrobímevšechnocopotřebujete firmě. Má to výhody i nevýhody. Výhody jsou jasné – pracuju s mámou, hodně se toho naučím a nemusím každé prázdniny shánět brigádu jak šílená. Nevýhodu to má asi jednu – jsem tam stejně dlouho, jako rodiče. Což znamená od rána do večera. Do toho ještě všichni hrajeme golf, který rádi provozujeme po práci. Sečteno podtrženo – přicházíme domů každý den kolem 8 a to už opravdu nemám energii ani chuť číst nebo psát recenze.

Co mě ale zachránilo, byla dovolená. Po hodně moc dlouhé době jsme se rozhodli, že pojedeme do Chorvatska. A naštěstí pro mě jsme si tam jeli lehnout k moři. Během těch 10 dnů jsem stihla (potkat Kláru Spilkovou!!!) a přečíst 5 e-knih, na které jsem vám hrozně moc chtěla napsat recenzi. Ale s tím všudypřítomným vedrem a mým kovovým počítačem to prostě nebylo reálné. Jelikož a tudíž jsem si na dovolené dovolila rozečíst sérii, kterou nejde jen tak odložit, četla jsem i po příjezdu. No a pak následovala zase práce, pár dní u babičky a návštěva táty.

Pár fotek z mého červencování.

No a potom už jenom…

SRPEN

Jak se to stalo? Osobně nesouhlasím s tím, aby moje poslední prázdniny utíkaly tak rychle.

První týden byl P-E-K-L-O. A to říkám hlavně kvůli tomu počasí. Děláte si srandu? To přece nejde. Začátek srpna teda asi nestojí ani moc za řeč.

To se ale trochu změnilo s druhou nedělí, kdy jsem se rozhodla odjet za mou drahou polovičkou do našeho pražského hnízda. Tam jsem kromě vaření, uklízení a praní, měla čas na dlouho odkládaný pokec se spolužákem, trochu toho nakupování, ale hlavně – chystání plánu na 4 dny s hodně váženou návštěvou.

Americká rodinka!!!

americka_rodinka

Ano, jsme si s Alissou neskutečně podobné, milujeme stejnou hudbu, stejné filmy i knihy + je to učitelka literatury a snaží se
napsat svou vlastní knihu, takže by úplně klidně mohla být moje máma, ale fakt není 😀

Ve školním roce 2009/2010 jsem byla v USA jako exchange student a šílenou shodou náhod jsem se dostala k téhle super rodině. Alissa, moje učitelka angličtiny a Frank, obchoďák pro IBM. Nějak to všechno vyšlo a hrozně jsem si s nimi rozuměla. Od té doby jsem byla už dvakrát v USA na prázdninách, ale oni Prahu ještě nikdy nenavštívili. Jenže teď se Alissa chystala na kurz pro začínající spisovatele v Irsku a řekla si, že když už je za rohem (haha), tak se staví. A takhle nevinně začala nejšílenější čtyřdenní jízda, kterou jsem kdy v Praze zažila. Asi se vám o tom tady nebudu nějak extrémně rozepisovat, ale jen tak v bodech, tohle všechno jsme si stihli užít: relax v Hilton Elite Lounge se spoustou pití a jídla zdarma :D, Pražský hrad, oběd na Staromáku, večeře na střeše Hiltonu v Cloud 9, projížďka retro autem po Praze, Karlův most, nechutný oběd v Kavárně Slavie, relax ve Four Seasons, zmrzliny v Angelatu, večeře na Staromáku, vedro, pot, zase zmrzlina, klimatizace a hodně piva. Díky těmhle čtyřem dnům jsem změnila na Prahu názor, podívala se na ni očima turisty a maximálně si užila gastronomické poklady, které skrývá. A abychom to s přítelem rozdýchali, dali jsme si hned po jejich odjezdu oběd v Glóbusu. #zpátkynazemi

Do toho všeho se zamotalo pro mě hodně důležité datum – 5 let s přítelem. Náš příběh by vydal na celou knihu, takže vás tím nebudu zatěžovat, ale vězte (:D lol, nevím, jak se to slovo ocitlo v mé slovní zásobě), že díky němu právě teď píšu tenhle blog.

Než stihli dorazit Amíci, uzavřela jsem ještě novou knižní spolupráci a dočetla další knihu. Abyste jako neřekli, že to není ani trochu knižní příspěvek 😀

A taky trochu srpnování.

Tak to vidíte. Věřím, že spousta z vás měla mnohem šílenější a nabitější prázdniny, ale na mě bylo i tohle moc a blogu jsem prostě moc (nic) nedala. Tak nějak jsem si ale říkala, že to třeba nikdo nepostřehne. Přece tady zas tak moc lidí nechodí. Jenže potom se objevil článek, který mě jednoduše dostal. CUKROVATA mě zahrnula ve svém článku jako jeden z jejich 5 oblíbených blogů. Vážně? Mě? Moc si toho vážím a děkuju a jdu se stydět do kouta a vymýšlet další recenze a články.

A tím bych to asi zakončila. Díky moc všem, kteří tady chodíte a čtete moje recenze a články. Hodně to pro mě znamená a pomáhá mi to dostávat se dál. Před pár lety jsem nebyla schopná napsat ani blbý email bez nervů, slz a strachu, že tam budou chyby a udělám si trapas. A teď jsem tady – s blogem, hromadou knih k recenzování, hromadou chyb v textu, ale už bez slz a i s trochou sebevědomí. Pokud uvažujete o blogu, nebojte se. Začněte a učte se. Třeba se pak taky jednoho dne budete válet v posteli s úsměvem od ucha k uchu, když vás někdo zmíní ve svém článku 😉

Užívejte si konec prázdnin, čtěte víc než já a nebojte se… ničeho!

Dee 🙂

 

Sledujte mě také na Facebooku 😉