Vyberte stránku

Daniela Glattauera jsem na svém blogu už hodněkrát opěvovala. Podle mě patří k těm nejlepším autorům současnosti a je to asi jediný rakouský spisovatel, kterého znám. Nebo o kterém vím, že je rakouský spisovatel 😀 Glattauer se narodil v roce 1960 ve Vídni, vystudoval pedagogiku a dějiny umění a poté se živil jako novinář ve dvou velkých a známých vídeňských denících. Právě tato zkušenost dodává knize Není zač natolik uvěřitelnou atmosféru.

S Glattauerem jsem se setkala díky náhodě, jak už jsem psala v předchozím článku. Velkou roli v tom hrál styl, kterým byla kniha Dobrý proti severáku napsaná, ale taky božská obálka nakladatelství Host, která se ke knize prostě hodí. To, že všechny jeho knihy, které v česku vyšly, jsou geniální a obálkově se k sobě hodí asi zmiňovat nemusím. Jeho nejnovější kniha Není zač vyšla opět u nakladatelství Host na Velký knižní čtvrtek a má 303 stran.

ADD_GR_neni zac

Příběh

divider

V příběhu se setkáváme s vysloužilým novinářem Geroldem Plassekem, který si rád řeší své problémy i svůj celkový životní stav při skleničce alkoholu. Pracuje pro reklamní noviny a dělá práci, která ho nijak nenaplňuje. Jeho rodinný stav je žalostný – má dceru, kterou bez velkého boje přenechal ex-manželce a jejímu novému muži, vídá se s ní jen na pravidelných „celorodinných večeřích“ a jinak žije sám. Kromě návštěv u své staré matky se stýká už jen se svými kumpány v „jejich“ hospodě U Zoltána. 

Tenhle jeho životní žalozpěv je ale přerušen v den, kdy se mu ozve jeho bývalá přítelkyně, oznámí mu, že na pár měsíců odjíždí někam do Afriky a dost by se ji hodilo, kdyby se mohl postarat o jejího čtrnáctiletého syna. I když by chtěl Gerold odmítnout, nemůže, protože ten čtrnáctiletý kluk je ve skutečnosti jeho syn.

Tak se přimotá do jeho života i do omšelé kanceláře Manuel, který mu pomalu, ale jistě nabourává jeho každodenní program – dospávání kocoviny, trocha novinaření a pak práce na další kocovině. Pak ale v jeho životě nastane další změna: napíše krátkou zprávičku o přeplněné noclehárně pro bezdomovce a toto zařízení vzápětí dostane velkou sumu peněz od anonymního dárce. To je ale pouze začátek série dobročinných darů, díky kterým se Gerold postupně dostává do veřejného povědomí, neboť vždy záhadně souvisejí s jeho články.

Zázrak z Braunschweigu

divider

I když se může zdát, že měl Glattauer bezva nápad na příběh a vytřískal z něj další super knihu, není to úplně pravda. Pravda teda je to o té super knize, ale nápad nebyl až tak úplně Glattauerův. Událost, která dostala název Zázrak z Braunschweigu, je reálná událost, která se stala v roce 2012 v Německu. Tajemný dobrodinec rozdal v přepočtu přes 4,7 milionů korun různým organizacím a jednotlivcům mezi nimiž byl i postižený chlapec nebo okradený muž – motivy, se kterými se můžeme setkat i v knize.

Všechny příspěvky byly doručeny v obálce spolu s ústřižkem z deníku Braunschweiger Zeitung, ve kterém byl daný člověk nebo instituce zmíněna. Obálky s penězy se staly velkou událostí a mluvila o nich nejen německá média, ale i zahraniční – mezi nimi i český Týden.cz. Stejně jako v knize i v reálu se spekulovalo o tom, kdo by to mohl být a padaly i stejné doměnky, se kterými se setkáváme v příběhu – boháč bez dědice, skupina více lidí nebo zločinec se špatným svědomím.

Rakouská Rowlingová

divider

Recenzi jsem pojmenovala Rakouská Rowlingová. Nechci teď zklamat všechny fanoušky Harryho Pottera, ale myslela jsem tím na mysli spíše Rowlingovou v roli Galbraitha. Kniha Není zač mi totiž velmi připoměla svým stylem vyprávění Volání kukačky. Vyprávění bylo totiž poklidné, sem tam vtipné, hlavní postavy si byly podezřele podobné a hlavně – knihu si člověk přečetl pro požitek ze čtení a ne proto, že se honil za finálním zjištěním, padouchem nebo prvním polibkem hlavní dvojice.

Víte, co tím myslím? Je to takový ten pocit, který úplně neumím popsat, ale je to ten nejlepší pocit při čtení knihy. A co vím, zatím se mi ten pocit dostavil hlavně při čtení právě těchto dvou autorů a těchto dvou knih.

Verdikt

divider

Naštěstí se Glattauer inspiroval pouze motivem a stylem příspěvků, ale zasadil si to už do sobě známého prostředí vídeňských novin. Kniha je opět skvělá, čte se sama a je to ten typ knihy, kterou si budete pomalu vychutávat. Nečekejte žádné akce, zatajený dech ani šokující zjištění. Čekejte sympatické hlavní postavy, Glattaurovské vyprávění, vtip a hlavně krásný příběh, který vám dodá víru v dobré lidi.

Kniha Není zač by měla stát na nočním stolku všech fanoušků tohoto autora, ale také těch čtenářů, kteří mají rádi milé, dojemné knihy, po kterých jim zůstane úsměv na tváři. A i když se kniha odehrává v zimních měsících, zimu na mě určitě nepřenesla a doporučuju ji tak číst v jakémkoliv ročním období.

Sečteno podtrženo – Glattauer nezklamal a doufám, že si pro nás zase něco chystá, protože takových autorů, na které se můžu beze všeho spolehnout, nemám zas tak moc.

šipka

Pokud máte s Glattauerem zkušenost a knihu jste četli, určitě mi hoďte do komentáře, jak se vám líbí!

Mějte se fajn,

Dee 🙂

P.S. Budu se opakovat, ale pokud jste nečetli ostatní knihy, které napsal Daniel Glattauer, opravdu byste to měli udělat!

Sledujte mě také na Facebooku 😉